„Bečva je unikátní v tom, že je největší štěrkonosnou řekou v zemi, není přerušovaná většími přehradami a má bohatou skladbu rostlin a živočichů,“ popisuje Jan Husák, pracovník Muzea regionu Valašsko, který má výstavu na starosti.
Nese název Akvárium řeky Bečvy a je součástí zdejší stálé expozice Příroda hrou. V letošním roce ji muzeum nechalo rekonstruovat – v podlaze jsou prosklené podsvícené vitríny s ukázkami rybích pásem a štěrku v řece, model části břehu s typickými zvířaty či třeba interaktivní tabule zaměřená na poznávání vodních obyvatel Bečvy.
Nejzajímavější částí je samotné 350litrové akvárium, které ukazuje vzorek života v řece. Pracovníci muzea je sem letos přemístili ze zámku ve Valašském Meziříčí.
„Ukazujeme v něm divočejší část řeky z okolí Vsetína,“ poukazuje Husák. „Jde o lipanové pásmo s chladnější vodou. Ta má i v létě okolo 15 stupňů, což je pro ryby ideální. Pokud by byla vyšší, mohly by trpět v důsledku nedostatku kyslíku. To se ostatně v dřívějších teplých letech skutečně dělo a docházelo k hromadným úhynům ryb.“
Obsah akvária pro expozici získali muzejníci přímo z řeky. Za asistence odborníků vylovili ryby pomocí elektrického proudu, nasbírali písek a kameny. Jen kusy mrtvého dřeva, pro Bečvu tolik typické, jsou nepůvodní.
„Mrtvé dřevo poskytuje jedinečné úkryty živočichům a zároveň je cenným zdrojem živin,“ vysvětluje pracovník muzea. „Pro expozici by ale dřevo přímo z Bečvy nebylo vhodné. I po vyvaření totiž příliš zarůstá řasami. Raději jsme zvolili tropické druhy dřevin.“
Původní raci mizí
Zajímavé je, že v řece samotné příliš rostlinstva k vidění není. Jen drobnější řasy, ty ale často ožírají parmy. Mimo nich jsou v akváriu další ryby – jelci tloušti, hrouzci, mřenky či chráněné střevle nebo ouklejky. V budoucnu by tu měli přibýt i další typičtí obyvatelé – raci říční nebo vranky.
„To jsou velmi zvláštní ryby, které na rozdíl od většiny našich druhů nemají plynový měchýř a leží u dna jako kameny,“ upozornil Husák. „Jsou typické pro horní toky.“
Raci jsou také typickým živočichem, obyvatelé Valašska je mají s Bečvou spojené. Dříve tu žily obrovské populace. V současné době však „domácí“ raci vymírají na mor, který paradoxně přenášejí nepůvodní druhy raků. Ti jsou přitom vůči chorobě imunní, pro původní druh raka říčního má však katastrofální důsledky.
„Přitom rak je úžasné zvíře, kterému Bečva vyhovuje tím, že je plná nejrůznějších úkrytů,“ uvedl Husák. „V případě ohrožení do nich raci velmi rychle a obratně zacouvají. Odtud taky vznikl mýtus, že rak vždy chodí pozpátku. Přitom běžně se pohybují dopředu.“
Opravdu velké ryby k vidění v horních tocích Bečvy nejsou. K největším druhům patří jelec tloušť, který se vyskytuje například pod mostem ve Vsetínské Bečvě. Dříve byla tato část řeky rájem i pro lipany a pstruhy, v posledních letech jich ale ubývá. Dravé ryby jsou totiž často oblíbenou položkou v jídelníčku predátorů, jako jsou vydry či kormoráni.
„Přitom štěrkonosný charakter řeky vždy poskytoval dostatek míst, kam se ryby mohly schovat,“ zmiňuje Husák. „Bohužel v místech, kde se z řeky stala jen betonová koryta, to dnes vydry hladce ovládnou.“
Řeka se dost změnila
Ještě před dvěma sty lety Bečva vypadala podstatně jinak než dnes. V některých místech byla až pětkrát širší a líně se valila přes kameny. Od poloviny 19. století však lidé začali tok výrazně upravovat. Cílem bylo zúžit koryto tak, aby voda co nejrychleji odtekla a nehrozily záplavy.
„To má smysl v zastavěných oblastech, v jiných částech by bylo ale mnohem výhodnější mít původní charakter řeky s bočními tůněmi a většími možnostmi rozlivu do krajiny,“ tvrdí muzejník.
Řeka BečvaJde o takzvanou štěrkonosnou řeku, která z hor unáší velké množství splavenin. Má dva prameny, oba na svazích hory Vysoké. V prvních desítkách kilometrů se tok dělí na Vsetínskou a Rožnovskou Bečvu, spojí se ve Valašském Meziříčí. Oba prameny zakreslil do své mapy Moravy už Jan Amos Komenský v roce 1624. Název řece údajně dali Valaši, protože po deštích, kdy tudy mezi velkými kameny protékalo hodně vody, „bečela“, tedy hučela a lomozila. |
Důvěru nemá ani k vládnímu plánu na výstavbu přehrad. Například navrhovaná přehrada Skalička na Přerovsku podle něj pro okolí Bečvy může znamenat řadu problémů.
„Může zničit cenný biotop, pod hrází v suchých letech hrozí nedostatek vody a je tu i riziko vytlačení minerálních vod v oblasti Hranického krasu, což by mohlo vést až k jeho devastaci,“ obává se Husák.
Na Vsetínskou i Rožnovskou Bečvu je letos optimističtější pohled než v minulých letech. Díky častým dešťům je v Bečvě víc vody. Hodně se jí ale také vsáklo do okolní půdy, a proto se ani při průtržích mračen hladina nezvedne tolik jako v době, kdy bylo koryto vyprahlé. To je dobrá zpráva pro živočichy v Bečvě, ale také zdejší obyvatele.
„Lidé pochopitelně vodu z Bečvy využívají,“ připomněl autor výstavy. „Ať už jde o vodárenství a zdroj pitné vody, průmyslové či zemědělské využití nebo třeba vodáctví.“
A Bečva se může pyšnit i poměrně čistou vodou. Určitou zátěž sice představují zemědělské či průmyslové podniky, ale kvalita vody v minulých letech výrazně stoupla díky projektu Čistá řeka Bečva, který obcím podél toku umožnil opravy kanalizací a čističek.
