Módnost oblečení se považuje za těžko falšovatelný signál bohatství a sociálního statusu. Mít na sobě šaty právě toho střihu, který byl představen na poslední pařížské módní přehlídce, a k tomu právě ten správný klobouk a kabelku, si mohou dovolit jen velmi dobře ekonomicky zajištění jedinci. Jestliže chce žena oslnit své okolí, musí bedlivě sledovat poslední záchvěvy módy a průběžně investovat do svého oblečení nemalé částky peněz. Je ovšem záhadou, proč se něčím takovým zaobírají většinou ženy a nikoli muži.
Z dotazníkových šetření i ze současných sociobiologických teorií totiž vyplývá, že u našeho biologického druhu se ekonomickým i sociálním statusem při výběru potenciálních partnerů řídí daleko spíše ženy než muži. Ti se naopak o něco pro ně tak přízemního nestarají a na ženách oceňují především mládí a fyzickou krásu.
Některé teorie předpokládají, že se ženy neparádí kvůli mužům, ale kvůli svým konkurentkám. Není však moc jasné, jak by to mohlo ovlivnit jejich biologickou zdatnost. Další teorie předpokládá, že se ženy parádí vlastně omylem, že totiž automaticky očekávají, že se muži při výběru partnerek řídí podle stejných kritérií jako ony samy.
Problém je však v tom, že přirozený výběr takový omyl dlouhodobě netoleruje. Kvalitnější partnery, a tedy i vyšší biologickou zdatnost svých potomků, by získaly ty ženy, které by signalizovaly přítomnost těch znaků, podle kterých se muži při výběru partnerů skutečně řídí. Takové ženy by v populaci postupně převládly.
Odpověď na otázku, proč se tak nestalo, nabízí studie publikovaná v lednovém čísle časopisu Evolution and Human Behavior. Autoři se tentokrát nespokojili pouze s tím, že se vzorku 4073 heterosexuálních mužů a 2718 žen zeptali, jak moc oceňují jednotlivé vlastnosti u svých možných krátkodobých a dlouhodobých partnerů, ale také je vyzvali, aby následně ohodnotili na škále 1-8 fyzickou atraktivitu a sympatičnost fotografií tváří 40 žen a 40 mužů.
Z dřívějších prací je známo, že ohodnocení fyzické atraktivity osob vyjde zhruba stejně jako ohodnocení jejich kvality coby „partnerů na jednu noc“. Naopak ohodnocení sympatičnosti vyjde podobně jako ohodnocení jejich kvality coby „partnerů na celý život“.
Tváře lidí na fotografiích přitom byly podobným způsobem ohodnoceny z hlediska 11 vlastností, například z hlediska bohatství, inteligence nebo dominance. Podle toho, jaké tváře připadaly respondentům atraktivní či sympatické, bylo možné pro každého respondenta spočítat, jaké vlastnosti skutečně v testu upřednostňoval u svých potenciálních krátkodobých či dlouhodobých partnerů. Jestliže například nějakému muži připadaly obzvláště sympatické ženy, které mu zároveň připadaly hloupé (takových mužů nebylo mnoho, ale vyskytli se), bylo vcelku nabíledni, že u svých možných životních partnerek zrovna inteligenci nehledá.
Když byly následně porovnány vlastnosti, o kterých si respondenti mysleli, že je u svých potenciálních partnerů preferují (nebo to alespoň uvedli v dotazníkové části studie), a vlastnosti, které skutečně preferovali u osob na fotografiích, vyjevily se velmi podstatné rozdíly. Například ženy, zejména ty v plodné fázi menstruačního cyklu, uváděly, že preferují dominantní muže. Hodnocení tváří na fotografiích však ukázalo, že dominance je ve skutečnosti spíše odpuzuje, a to kupodivu i u partnerů na jednu noc.
U mužů se asi nejzajímavější rozdíl týkal právě bohatství. V dotazníkové části studie se tato vlastnost ocitla na samém konci žebříčku 12 vlastností potenciálních partnerek na jednu noc. Méně žádoucí už byla pouze mužnost (vousaté ženy s ostře řezanou bradou a natrženým obočím v našich končinách zjevně příliš nefrčí). Z hodnocení reálných fotografií však vyplynulo, že bohatství je třetí nejžádanější vlastnost v případě partnerek na jednu noc (za charismatem a zábavností) a pátá u partnerek na celý život (za zábavností, charismatem, laskavostí a inteligencí).
Co je evoluci po penězích
Jak je to možné a existuje pro preferenci bohatých milenek evoluční vysvětlení? Kupodivu ano a je vlastně s podivem, že bylo evolučními psychology zatím zcela opomíjeno. Samičky mnoha živočišných druhů používají pří výběru partnerů tzv. smíšenou párovací strategii. To je vlastně kombinace dvou odlišných strategii pro výběr partnerů. Pomocí jedné se snaží získat dlouhodobého partnera a s ním nejlepší materiální zabezpečení pro své potomky – u ptáků například nejlepší hnízdo a nejrozsáhlejší lovecký areál, u člověka nejbohatšího a nejmocnějšího muže. Pomocí druhé strategie se zase snaží získat nejkvalitnějšího krátkodobého partnera a s ním sestavu nejlepších genů pro své potomky.
Samičky by určitě přivítaly možnost získat partnera, který by byl ideální jak z hlediska zdrojů, tak z hlediska genů. Takových je však kolem nich pomálu a navíc nositelé nejlepších genů nebývají nejlepšími či nejochotnějšími dlouhodobými poskytovateli materiálních zdrojů a rodičovské péče. U vlaštovek tedy určitě, ale patrně nejen tam. A tak jsou samičky často nuceny výrazně slevit ze svých nároků, nebo poskytovatele obou samčích funkcí od sebe personálně oddělit – jednu funkci svěřit sociálnímu partnerovi (manželovi) a druhou milenci.
Samečci, a opět nemluvíme pouze o vlaštovkách, existenci dvou samičích strategiích ochotně přizpůsobují strategie své. Podle jiných kritérií si vybírají dlouhodobé partnerky (zejména mládí, které dvojici zajistí během trvání svazku co největší počet potomků) a podle jiných krátkodobé partnerky – milenky (zábavnost a bohatství).
Proč zábavnost, je vcelku jasné – kdo by se nechtěl během lopotné honby za biologickou zdatností trochu pobavit. Ale proč bohatství? Samečkům na záletech nejde jen o zábavu, ale také (a z evolučního hlediska především) o to, aby podstrčili své geny prostřednictvím levobočků do cizího hnízda. To druhé obvykle nedělají vědomě, právě za tímto cílem je ovšem kdysi dávno „naprogramovala“ evoluce. A pochopitelně, čím pohodlnější a teplejší to bude hnízdečko, tím lépe se budou jejich geny šířit v příštích generacích.
Najednou je zřejmé nejen to, proč muži tak moc oceňují u svých krátkodobých partnerek bohatství, ale i to, proč se ženy tak usilovně snaží udržet krok s módou. Ano, jakmile již má samička zajištěného dlouhodobého partnera a s ním i materiální zdroje, začnou ji její geny nenápadně ponoukat, aby se začala přednostně rozhlížet po co nejkvalitnějších genech.
I na tomto poli je velká konkurence – záletní nositelé nejkvalitnějších genů budou upřednostňovat majitelky nejteplejších hnízdeček. Samičky se proto musí snažit vyslat svým potenciálním milencům jasný a přitom nezfalšovatelný signál – ano, právě takové hnízdečko je zde k mání. Jak již bylo řečeno, udržovat krok s módou je velmi nákladná záležitost a díky tomu se tento signál jen velmi obtížně falšuje – bohatství se tímto způsobem jen obtížně předstírá.
Nová metoda zjišťování partnerských preferencí přinesla nečekané odpovědi i na řadu dalších zajímavých otázek týkajících se lidského chování. Většina z nich je vlastně v lepším souladu se současnými evolučními teoriemi než odpovědi, které nám nabízejí výsledky získané tradiční dotazníkovou metodou. Teprve další studie však mohou ukázat, zda a jak dobře naměřené preference odrážejí skutečné podvědomé preference respondentů i to, do jaké míry se lidé řídí vědomými a do jaké podvědomými preferencemi při výběru partnerů v reálném životě.
Do těchto studií se můžete sami zapojit i vy na stránce pokusnikralici.cz. A mimochodem, jestli vás snad právě nyní zajímá, jaké vlastnosti u svých partnerů opravdu hledáte či oceňujete vy, můžete si udělat příslušný test zde.
