Zlí novináři šíří fámy. Vůdce musí udeřit, psal o roku 1938 německý voják

V těchto dnech si připomínáme 80 let, které uplynuly od tragických mnichovských událostí na podzim roku 1938. Pro pochopení toho, co se v září 1938 dělo na druhé straně hranice, je velmi přínosná německá kniha Über den Böhmerwald ins Sudetenland (Přes Šumavu do Sudet), kterou napsal v roce 1939 Oberstleutnant i. G. Johannes Gittner (1897–1974). 

Tento německý důstojník zastával v roce 1938 funkci operačního důstojníka ve štábu 5. pěší divize, která byla německým velitelstvím předurčen jako jedna z mnoha divizí určených k útoku na Československo. 

O událostech spojených s obsazením Sudet vyšlo v letech 1938–39 v Německu mnoho publikací (např. Se VII. sborem do Sudet, Hitler osvobozuje Sudety, Pochodovali jsme do Sudet aj.). Gittnerova kniha je však výjimečná v tom, že popisuje dlouhodobé přípravy jednotek wehrmachtu pro útočnou operaci proti ČSR a realizaci nástupového plánu v září 1938 z pohledu vysokého důstojníka wehrmachtu.

19 fotografií

Na tomto místě je třeba uvést, že na základě rozkazů z nejvyššího velení wehrmachtu prováděli Němci v zimě 1938/39 důkladnou likvidaci spisové dokumentace související s přípravou války proti ČSR (pálily se například vydané rozkazy k útoku, zpravodajské informace o čs. armádě, mapy a letecké snímky s liniemi čs. opevnění apod). 

Pro další generace měl zřejmě zůstat zachován pouze obraz německého wehrmachtu jako čestného zachránce sudetských Němců. Gittnerův text je cenný i z toho důvodu, že nám zprostředkovává tehdejší německý pohled na Československo. O naprosté oddanosti a víře autora textu v jednání Vůdce německého národa snad ani není třeba psát.

Následující text je překladem vybraných pasáží z knihy Über den Böhmerwald ins Sudetenland. Překlad byl volen tak, aby byla v maximální míře zachována autenticita dobového textu. Mezititulky nejsou původní. Pro lepší pochopení některých méně známých popisovaných událostí a faktů jsou do textu vloženy vysvětlující poznámky.

1938, Oberstleutnant Gittner vzpomíná

Před dvaceti lety bylo tzv. mírovými smlouvami ve Versailles přiklepnuto tehdy nově vytvořenému Československu kolem 3,5 milionu německých lidí a kolem 30 000 km² německé sídelní oblasti, tedy plochy tak velké, jako je Belgické království. 

Československá vláda započala brzy s čechizací německé sídelní oblasti s využitím těch nejhorších prostředků. Obyvatelstvo těchto oblastí – sudetští Němci – muselo od té doby vydržet nesnesitelné. Přesto v něm nebyla uhašena síla k odporu ani v téměř beznadějných časech nejhlubšího úpadku Říše. Jeho naděje vzrostla, když Vůdce počínaje rokem 1933 formoval jednotu říšskoněmeckého lidu a vytvořil silnou wehrmacht Třetí Říše. Zároveň rostla také ostrost českých utlačovacích opatření proti sudetským Němcům.

Vládci Československa s panem Benešem na špici se cítili dostatečně silní, aby utlačovali sudetské Němce a tím vytasili proti Říši meč, neboť si představovali, že jsou dostatečně krytí svazky vojenského a jiného druhu s takzvanými vítěznými mocnostmi z Versailles. Nad to všechno měli tu troufalost vybudovat z Československa základnu pro vpád sovětského Ruska dovnitř Německa. Češi tak nakonec neohrožovali jen podstatu německé národnosti v rámci hranic Česka, ale také samotné východní křídlo německé Říše.

Rok 1938, v Česku zesiluje štvaní proti všemu německému

Přišel 13. březen 1938. Vůdce sjednotil německé Rakousko s Říší. Tento den udeřilo na české vládnoucí kruhy jako blesk z čistého nebe zjištění beznadějné vojenské situace Česka s ohledem na nově vytvořené německé poměry. Ty vidí Česko jako sevřené obrovskou pancéřovou pěstí Říše. Opět se zesiluje štvaní proti všemu německému v Česku a stupňuje se hysterické válečné zbrojení a výstavba opevnění.

Přichází 21. květen 1938: česká úřední místa uvařila z vody a vypustila do světa fámy o německých přesunech jednotek k hranici Česka. Tyto fámy byly dále rozšířeny zlomyslnými francouzskými, anglickými a dalšími novináři, Česko mobilizuje, anglický velvyslanec se objevuje ve Wilhelmstrasse, Vůdce odpovídá, že se přesuny jednotek vůbec nekonají a ani nekonaly. Zlé zahraniční tisky rozšiřují přesto další pavučinu falešných pomluv a sdělují světu: Německo chtělo přepadnout Česko, ale rozhodná ruka jiných zabránila přepadu a nakonec se oslavuje: Německo a jeho nacistické vedení utrpělo těžkou porážku.

Strůjci této vykonstruované hry falešných obvinění jsou pyšní, ale jejich radost z úspěchu se obrací proti nim tak rychle jako nikdy předtím. Německé politické vedení se rozhoduje:

• Sudetoněmecký problém a s ním i problém Česka jako odrazového můstku sovětského Ruska dovnitř Německa se musí vyřešit ještě v roce 1938.

Na konci května vydává Vůdce rozkaz, aby se dokončilo již dlouho započaté opevnění na německé západní hranici nasazením všech sil, aby tam bylo možno odvrátit francouzský útok. Mohutný proud činnosti vojáků, dělníků a inženýrů směřuje na západ na hranici Říše, aby se tam vytvořil Vůdcem nařízený obranný val, který má krýt Německu záda.

Masa německé armády obrací však svoji pozornost na východ k Česku a připravuje se na úkoly, které tam čekají na německé vojáky, pokud Češi situaci vyhrotí. Léto 1938 probíhá za postupně rostoucího napětí.

Uprostřed září se stupňuje napětí na světovou úroveň:

• 12. září – závěr dne říšské strany (Reichsparteitag) 1938. Česká vláda nesnesitelně ohrožuje sudetské Němce, z toho důvodu žádá Vůdce v závěrečné řeči právo volného sebeurčení.
• 17. září – britský premiér Chamberlain přilétá do Německa. Jím vyžádaná schůzka s Vůdcem věnovaná sudetoněmecké otázce se koná v Obersalzbergu. Pražská vláda vyhlašuje v tento den v 18 sudetoněmeckých okresech stanné právo. Nová vlna teroru se rozlévá nešťastnou zemí. Konrad Henlein proto tento den organizuje sudetoněmecký freikorps k ochraně bezbranných sudetských Němců.
• 19. září – schůzka britského premiéra Chamberlaina a francouzského premiéra Daladiera v Londýně s výsledkem: první teoretický a časově neohraničený anglicko-francouzský návrh k vrácení Sudet Říši.
• 20. září – nejpřednější části německých jednotek nastupují k terénním cvičením ve Východní marce a ve Slezsku, nejpřednější části 5. divize jsou u Dunaje u Deggendorfu na jižním okraji Bavorského lesa.
• 23. září – druhá návštěva Chamberlaina u Vůdce v Godesbergu. Praha teoreticky souhlasí s předáním sudetoněmeckého území v časově neurčené lhůtě, večer však organizuje všeobecnou mobilizaci armády. K lítosti sudetských Němců prodlužuje říšská vláda memorandum k rychlému a věcnému řešení.
• 26. září – Vůdce vyslovuje poslední slovo – ve své řeči v berlínském sportovním paláci vysvětluje německému lidu a světu: pouze okamžité řešení sudetoněmeckého problému může vést k mírovému naplnění německých právních nároků.
• 28. září – situace v československém státě je pro Němce stále nesnesitelnější: přes 200 000 uprchlíků, mnoho mrtvých, zranění a uvěznění, mnoho zničených budov a odstřely mostů a cest v sudetoněmecké oblasti. Německé jednotky dislokované v příhraničí očekávají vydání rozkazu k útoku dovnitř Československa.
• 29. září – Anglií a Francií svolaná schůzka šéfů vlád čtyř velmocí – Německa, Itálie, Francie a Anglie se koná v Mnichově. Hovory vedou v prvních ranních hodinách k souhlasu s tím, že 1.10. začne navracení sudetoněmeckých oblastí do Říše.
• 1. října – na rozkaz Vůdce začíná německá armáda s obsazováním osvobozeného sudetského Německa.

Týdny nejtvrdšího výcviku, jednotka je železně pevná

S ohledem na vývoj politické situace je již na konci května 1938 vedoucímu štábu 5. divize v Ulmu jasné, že se letošní podzimní cvičení neodehrají u nás ve Švábsku, ale podle předpokladu v Bavorské východní marce. Dále je jasné, že s rostoucím válečným zbrojením Česka se z těchto podzimních cvičení mohou vyvinout vážné vojenské operace. Na klíčové úloze těchto předpokládaných operací, jmenovitě pak průlomu opevnění, začalo pracovat vedení jednotky okamžitě, systematicky a s plnou energií. 

Týdny nejtvrdší výcvikové činnosti pro tyto úkoly se střídají s jinými týdny vytíženými pracemi, při kterých se velení a jednotky spolupodílejí na výstavbě opevnění na západě. O dovolené a jiných věcech, které zkrášlují vojenský život, už není slyšet. Přesto je jednotka železně pevná a připravená k nasazení, neboť každý voják od nejmladšího vojína, dělostřelce, ženisty a radisty až po nejstaršího důstojníka ví: Vůdce nemá daleko od myšlenek k činům, které nám nařídí, a tato vzdálenost je každým dnem kratší. Je tedy třeba využít čas.

Štáb velitelství divize prozkoumává několika krátkými cestami terén pro podzimní cvičení divize v Bavorské východní marce. Kromě ostatních důležitých podkladů si děláme nutné představy o terénních a dopravních podmínkách v prostoru mezi Dunajem v úseku Pasov – Straubing a hraničním hřebenem Šumavy. 

Je to krajinně překrásný kus země: dole u Dunaje rozsáhlá úrodná pole a louky, potom až do výšky 1 100 metrů vypínající se hradba Bavorského lesa a Šumavy, potom romantická údolí mezi Bavorským lesem a Šumavou s protékajícími řekami Teiβnach, Regen a jinými bublajícími horskými bystřinami a nakonec mohutná lesní pohoří na hranici s pralesním porostem na horách Luzný (1370 m), Roklan (1452 m), Groβer Falkenstein (1313 m), Javor (1457 m), Ostrý (1293 m) a dalších nádherných horách, jak se vůbec jmenují.

Vstupní brány z tohoto prostoru do nitra Čech jsou:

• hraniční přechod na Bučině;
• údolí u Železné Rudy;
• průsmyk u Rittsteigu;
• průsmyk u Eschlkamu;
• průsmyk u Furth im Wald.

Mohutnost pralesů na hraničním hřebenu je ohromující. Obrovské kmeny se tyčí k obloze, staré kmeny jsou rozpukané a položené k zemi, nové kmeny vyrůstají vzhůru ze spadlých velikánů. Mezitím často neproniknutelné křoví, skalní sutiny nebo kolísavá bažinatá půda. Ujasňuje se, jaké obtíže stojí před jednotkou, která musí v lesním pohoří tohoto typu vést bojovou činnost – tedy také stranou několika málo horských stezek – a musí proniknout se zbraněmi, vybavením a koňmi.

Vysvětlení: Autor popisuje přípravu k provedení útoku proti šumavskému Špičáku, který měl být veden z náročného horského terénu mezi Jezerní horou (1 343 m) a Svarohem (1 334 m), odkud měly německé jednotky postupovat východním směrem mezi Černým a Čertovým jezerem. Možnost provedení tohoto útoku byla prověřována německým velením již v roce 1937.

Proléváme mnohé kapky potu bez jediné nadávky

Jde to dobře a jednotka je již v létě školena pro tento úkol. Strmé lesní svahy ve Schwarzwaldu jsou vhodné pro tento úkol, jako cvičný terén slouží Heuberg a Albrande. Ve dne i v noci, tmavé jako uhel, jsou hory překonávány s mapou a kompasem a využívány k výcviku výstupu a sestupu mužů s koněm. 

Jsou přitom prolity mnohé kapky potu, ale co je nejdůležitější: nesmí být u toho řečeno jediné slůvko nebo nadávka. To je asi nejtěžší cvičení pro vojáka. Ale také toto zvládne. Mnozí tato cvičení přehánějí tak, že dlouhé hodiny ve studených nocích klopýtají v kruzích kolem Heubergu, aby jim pak místní obyvatelstvo při ranním rozbřesku ukázalo cestu do tábora.

Podle našich představ vede do prostoru našeho cvičného prostoru v Bavorském lese jen jedna jediná dobrá cesta: od přechodů přes Dunaj u Deggendorfu přes asi 1 000 metrů vysoké sedlo u Ruselu, dále pak přes Regen a Zwiesel až k Šumavě. 

Na začátku léta 1938 se také zde na východě, stejně jako na západě, začalo pracovat na nových paralelních a příčných silnicích, které se táhnou touto dosud málo odemčenou zemí. Pro vojáka jsou nejdůležitější: paralelní silnice Deggendorf – Ruhmannsfelden – Bodenmais – Arber a příčná silnice mezi Bavorským lesem a Šumavou – Ostmarkenstraβe.

Stavební firma, která pro nás tuto tak důležitou podélnou silnici Bodenmais – Arber budovala, již v prvních zářijových dnech nezvládala se svým vybavením těžké stoupání po kamenitém východním hřbetu Javoru (Grosser Arber). Byli na toto místo tedy nasazeni zdatní ženisté z Ulmu se svými nástroji na stlačený vzduch. Díky jejich nasazení se silnice dokončila do 20. září. Na základě těchto výcvikových a jiných zde jednotlivě neuváděných rozsáhlých zbraňově-technických a zásobovacích příprav je 5. divize v klidu připravena na nadcházející události.

Konec první části

Celý Gittnerův text o obsazování Šumavy, problémech Němců s těžkým šumavským terénem a desítky a dalších fotografií z jeho knihy najdete v knize Šumava 1938 – Německá okupace v dobových fotografiích a dokumentech (předpoklad vydání září 2018). Kniha Šumava 1938 – Německá okupace v dobových fotografiích a dokumentech (předpoklad vydání září 2018). Publikace vydaná k 80. výročí Mnichovské dohody a okupace československého pohraničí přibližuje Šumavu a události roku 1938 pohledem ze strany tehdejšího nepřítele. Nově objevené, dosud nezveřejněné zpravodajské dokumenty z německých archivů odhalují zajímavá a mnohdy překvapující fakta o situaci v příhraničí a o střetech sudetoněmeckých povstalců s československými ozbrojenými složkami.  Součástí knihy jsou překlady autentických vzpomínek německých vojáků a velké množství dosud nepublikovaných dobových fotografií, zachycujících nejen obsazování Šumavy německou armádou, ale také často zapomenutá nebo málo známá místa šumavského příhraničí. Naprostým unikátem je podrobná fotografická dokumentace návštěvy Adolfa Hitlera na Českokrumlovsku v říjnu 1938.