Vědci z Exeterské univerzity ve Velké Británii tvrdí, že se jim podařilo zvrátit proces stárnutí v uměle vytvořených lidských buňkách. Asociace s nesmrtelností ovšem ředí tím, že částečně vyřešili pouze jeden z problémů a je třeba dalšího výzkumu před ukvapenými závěry.
Teorií stárnutí je mnoho, mezi nejprůkaznější patří oxidační poškození „buněčnými plícemi“ - mitochondriemi. Ty při buněčném dýchání produkují volné radikály, které způsobují mutace DNA. Přemíra radikálů vysvětluje i kratší život malých hlodavců, kteří dýchají rychle a mají intenzivní metabolismus.
Multitasking jako rys mládí buňky
Podle výzkumníků publikované studie je třeba hledat klíč stárnutí právě v DNA. Proč? Zejména díky ní naše tělo funguje tak, jak má. Jakmile je v buňce její část aktivována, přepíše se v procesu zvaném transkripce na molekulární zprávu (RNA). Tato zpráva obsahuje veškeré informace k výrobě požadovaného „produktu“ (aminokyseliny a následně bílkovin). Naše geny nejsou úzce zaměřené: až 95 procent jich dokáže vytvářet více než jednu RNA.
„Nesmrtelné zvíře.“ Rypoši se vzpírají statistickým zákonům stárnutí |
Molekulární genetička Lorna Harriesová a její kolega, profesor experimentální terapeutiky Matt Whiteman, se zaměřili na regulátory genových produktů, které při procesu přepisu DNA hrají důležitou roli. Do mitochondrií starých buněk vložili chemikálie, které produkují malé množství sulfanu (zastarale sirovodík). Nejjednodušší sloučenina vodíku a síry se v našem těle nachází běžně, ovšem ve větší koncentraci je toxická.
Její přítomnost ovšem podle autorů studie dokáže napravit chyby v regulátorech fenových produktů, čímž buňka znovu získává schopnost naplno pracovat a přestává být pro organismus přítěží. Tímto způsobem se zdárně vyléčila až polovina testovaných buněk.
Google vám prodlouží život. Spojí se kvůli tomu s Applem |
Výzkumný pracovník Zdeněk Hodný z Ústavu molekulární genetiky AVČR je ovšem ohledně závěrů autorů mírně skeptický. „Byl bych opatrný hodnotit tento efekt jako zvrácení stárnutí buněk. Buňky po ošetření sulfanem sice neumíraly, ale poškození DNA se nezměnilo a sekrece prozánětlivých cytokinů se rovněž nezměnila. Právě sekrece těchto látek je faktor, o kterém se uvažuje, že přispívá ke stárnutí organismu,“ hodnotí studii.
Fungováním sulfanu v buňkách je ovšem překvapen. „O účincích sulfanu na buněčný sestřihový aparát příliš nevíme. Dá se předpokládat, že působí prostřednictvím sulfonylace, což je jedna z postranslačních modifikací proteinů, která může měnit jeho funkci.“
Jeden prášek proti stárnutí, prosím
Harriesová hodnotí své výsledky jako úspěšnější než v loňské studii. Již v té se zaměřila na tyto regulátory sestřihu, které obnovovala analogy resveratrolu, látky přirozeně se vyskytující v čokoládě nebo červeném víně.
„Dříve jsme si mysleli, že choroby spojené se stářím jako rakovina, demence či cukrovka mají své jedinečné příčiny. Ve skutečnosti můžeme jejich původ dosledovat k jedné společné, na kterou se zaměřujeme,“ zdůvodňuje Harriesová pokračující výzkum faktorů.
Podle Zdeňka Holého jde o jedno z nejdůležitějších poselství studie. „Leonard Hayflick v roce 1961 předpověděl, že buněčná senescence přispívá ke stárnutí organismu. Nyní, po dlouhých padesáti letech, se tato hypotéza daří experimentálně potvrdit. Odstranění senescentních buněk z tkání by mohlo vyřešit řadu různorodých nemocí (hypoteticky jedním lékem).“ Dalo by se tedy dojít v budoucnu do lékárny pro podobný prášek proti stárnutí na této bázi, jak naznačuje Harriesová?
„Nemyslím si, že budeme používat sulfan pro léčbu stárnutí, ale uvedený článek přispívá k pochopení procesů, které mohou ke stárnutí buněk (konkrétně buněčné senescenci) vést. V podstatě se dá říci, že téměř každý stres určitého rozsahu může vyvolat u dělících se buněk tuto reakci - zástavu buněčného cyklu. Zde se ukazuje, že i narušení sestřihu mRNA může navodit buněčnou senescenci,“ uzavírá Hodný.
Podle něj tedy pro prášek proti stárnutí v budoucnu do lékárny budeme moct dojít, ale nikoli pro lék na bázi sulfanu.
Aktualizace: Do článku jsme doplnili citace českého doktora.
