Sedmačtyřicetiletý německý právník Martin Selmayr se vydal na cestu vzhůru spletitými cestičkami nejvyššího evropského úřadu nástupem do služby jako šéf kabinetu předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera a nutno říci, že úspěšně. V březnu letošního roku ho totiž jeho nadřízený za nepříliš průhledných okolností dosadil na teplé místečko generálního tajemníka Evropské komise.
Generální sekretariát řídí a koordinuje celou mašinérii komise s jejími třiatřiceti tisíci úředníky, a tak je nasnadě, že jako tajemník může být Selmayr pro Junckera opět nedocenitelný. Však se ihned po jeho uvedení do funkce v březnu 2018 zvedla vlna nelibosti v Evropském parlamentu, kdy některé poslanecké frakce považují překvapivé jmenování Junckerova pobočníka do takto vysoké funkce za ukázku klientelismu a protekce.
Je ovšem spravedlivé poznamenat, že v jeho případě nejde o záměrné posilování vlivu německých politiků v Evropské unii, jak někteří kritici hlasitě volají. To protože ho Jean-Claude Juncker často a rád využívá coby zlého muže stojícího v cestě zájmům Angely Merkelové. Na tu má mít Selmayr nadstandardní vazby.
Bruselského Rasputina jeho spolupracovníci v kuloárech nazývají despotickým workoholikem, který nedá vydechnout sobě ani druhým. A v tom zřejmě také tkví úspěch tohoto velkého zákulisního hráče.
Faktem zůstává, že Juncker by bez svého stínu jen těžko zvládal náročnou funkci krále eurobyrokratů. A to nejen pro neustálé zdravotní potíže, kvůli nimž pobývá v rodném Lucembursku častěji než v Bruselu.
Junckerova záliba v ročníkových vínech a alkoholu je veřejným tajemstvím, což jsme mohli vidět na sérii opileckých extempore v průběhu summitu NATO, kde se za Junckera styděl nejeden světový lídr.
Předseda Evropské komise je zcela závislý na Selmayrově podpoře a nechává mu volnou ruku. Německý politik se tak často vyjadřuje k aktuálním politickým událostem překvapujícím způsobem, který připomíná v Česku známou pohádku o zakletém prezidentovi a jeho vševědoucímu mluvčímu.
Selmayr byl od začátku tvrdým propagátorem brexitu, kdy poukazoval na Británii jako na kouli u nohy EU. Že šlo ve skutečnosti o reakci na odmítavé reakce britských špiček k divoké imigrační politice Junckera a Merkelové, to je věc jiná.
Martin Selmayr ze své nynější pozice generálního tajemníka Evropské komise de facto vrcholný orgán EU řídí. Politováníhodná figura jeho šéfa se bude v úřadě potácet ještě do léta 2019, ale až svůj úřad opustí, kdo ví. Němec dost možná konečně vystoupí ze stínu a pravděpodobně uplatní svou zákulisní moc a zkusí na předsedu Evropské komise sám kandidovat.
A když ne nyní, možná později. To už se mu nikdo nebude smát, že dolévá opilému Junckerovi věčně prázdnou sklenku nebo mu pomáhá správně trefit dveře.