Beretová: Snažit se být drsná nefunguje, ženský dar je v něčem jiném

Působí sice jako děvče od rány, má ráda box a aktuálně se sžívá s rolí šéfky mordparty, ve skutečnosti má ale herečka s rošťáckým úsměvem Pavla Beretová i zcela opačnou stránku. „Umím si naprosto dokonale užít holčičí víkend, kdy se nebavíme o ničem jiném než o šminkách, dietách a o cvičení,“ směje se umělkyně, kterou ve volných chvílích stejně tak baví opravovat v dílně nábytek.

10 fotografií

V novém seriálu České televize Místo činu Ostrava hrajete šéfku mordparty, tedy ženu, která má na povel mužský tým. Jak se v této roli cítíte?
Zatím tuto postavu pořád prozkoumávám. Zajímá mě, co je to, co ženu v této pozici drží, co ji vede k velení všem těm mužům, jakými způsoby to může dělat, aby to bylo přirozené a nikoli vynucené. Zajímá mě, co žena může do takového týmu přinášet, co znamená střet ženy a muže v pracovních pozicích. To všechno jsou otázky, nad kterými teď často přemýšlím a zároveň mě i baví.

Zažila jste někdy sama situaci, kdy jste si musela jako žena vydupat svůj prostor v mužském prostředí?
Nic konkrétního si teď přesně nevybavuji, ale musím v souvislosti s tím říct jednu věc, která mě napadá. Vždycky když jsem se mezi muži cítila jako žena nekomfortně, dělala jsem tu chybu, že jsem se snažila být drsná a naoko se dostat na jejich úroveň. Dnes si myslím, že je to strašně nesprávná cesta. Navíc to stejně vůbec nefunguje, ženský dar je v něčem úplně jiném.

Kde se vlastně cítíte líp – mezi muži, nebo v ryze holčičí společnosti?
Mám hrozně ráda obojí. Umím si naprosto dokonale užít holčičí víkend, kdy se nebavíme o ničem jiném než o šminkách, dietách a o cvičení. Miluji to! (smích) Pak ale také miluji být v mužské společnosti, rozebírat všechno možné nebo pracovat a vyrobit třeba stůl ze dřeva. Baví mě obě tyto polohy a byla bych smutná, kdybych o jedno z nich přišla.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma

Takže vás baví i manuálně kutit?
Miluji manuální práci! Nemůžu o sobě sice říct, že bych byla nějak výrazně šikovná nebo talentovaná, protože jsem spíš nepraktik, ale když mi někdo věnuje čas a dělá na něčem se mnou, tak si to moc užívám. Je to pro mě vlastně největší relax, když si vezmete do parády třeba nějaký starý kus nábytku a ten hezky vybrousíte, pak si ho namoříte, poopravíte... Nádherná činnost!

Zajímavé činnosti jste si mohla vyzkoušet i v rámci přípravy na zmiňovanou seriálovou roli. Učila jste se zacházet se zbraní nebo třeba vykopávat dveře. Jak jste si to užívala?
V tomto smyslu jsem hodně otevřený člověk, protože toto všechno beru jako hru a baví mě učit se nové věci. Ovšem baví mě to jen do té míry, že je to hra. Kdybych se doopravdy musela učit běhat s pistolí a vykopávat věci, měla bych asi velký ostych. Moc ráda třeba také boxuju a baví mě to i na střelnici, ale pořád je to na úrovni hry.

Dobrodružné mládí a role Ačkoli Pavla Beretová nakonec odmaturovala s vyznamenáním, chvíli to vypadalo, že ani nedokončí gymnázium. Více času než v lavici totiž trávila za školou a měla spousty neomluvených hodin. „Ze dvou předmětů jsem propadla, protože jakmile jsem se objevila ve škole, profesoři mě vyvolali a já absolutně netušila, co se právě probírá. Ale zase díky tomu mám za sebou krásné dobrodružné mládí,“ směje se. Následovalo studium herectví na pražské DAMU, kde byl jejím spolužákem Vojta Dyk. Pavlu Beretovou dobře znají televizní diváci díky seriálům Okresní přebor, Vzteklina, Dabing Street, nedávno ji mohli vidět v Černých vdovách i v krimisérii Vodník. Mezi její nejznámější filmové role patří jednoznačně pohodářská manželka Jakuba Koháka v úspěšné vztahové komedii s Jiřím Bartoškou Teorie tygra.

Vy boxujete? To není zrovna ideální sport pro herečku, pro kterou je nutnost mít obličej bez šrámů.
Já se neperu, jenom chodím na tréninky. Můj trenér mi sice už navrhoval, abych šla do sparingu, ale mě to vůbec nezajímá. Baví mě jenom ten samotný pohyb a učit se, jak to správně dělat. Box vůbec nemám jako filtr nějaké agrese. Nechci se prát.

Kde máte vlastně jako herečka svůj limit, pokud jde o adrenalinové a akční scény před kamerou? Jste schopná říct režisérovi, že do něčeho nejdete? 
Nejsem si jistá, jestli takový limit vůbec mám a obávám se, že jsem klidně schopná jít i do něčeho, co bych potom večer doma obrečela. Docela dobře si to umím představit. Co se týče akčních věcí, jsem spíš bezhlavá.

Díky natáčení seriálu strávíte opět víc času v Ostravě, odkud pocházíte. Stíháte i rodinné návštěvy, když zrovna nemusíte být na place?
Zatím za sebou máme teprve měsíc a půl natáčení, takže jsme ještě celkem na začátku. Když jsme ale točili přímo v Ostravě, měla jsem doteď den a půl volna, což jsem okamžitě využila. Okamžitě jsem opustila televizní catering, zajela si k tetě na guláš a potom za kamarády. Ostravu mám opravdu strašně ráda a ráda se tam vracím, takže čas strávený tam je pro mě jako dárek. V pracovním procesu člověk nemá skoro čas zajet domů, ale když se mi práce přesunula právě tam, je to pro mě malý ráj.

Za dveřmi už jsou Velikonoce, dodržujete tradiční zvyky? Jinými slovy, dostáváte výprask?
V tomto smyslu zvyky nedodržuji. Ale jsem katolík, takže chodím na Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu do kostela. To jsou pro mě takové důležité věci na Velikonocích, kostel k nim zkrátka patří. Ale vlastně mě občas někdo vypráská a vajíčka jsme minulý rok také malovaly. Já mám totiž hrozně ráda svátky, a to veškeré!