Pojištění bytu coby nemovitosti má určité záludnosti. V případě, že je majitelem celého bytového domu například jedna fyzická osoba, je pojištění stavby (nemovitosti) na tomto člověku.
Podobné je to u družstevních bytů. Jejich vlastníkem totiž není obyvatel bytu (člen družstva), ale družstvo. Dům by tak vždy mělo pojistit družstvo. „A na družstevníkovi je pak pojištění domácnosti včetně stavebních součástí,“ říká Jiří Matusík, analytik poradenské společnosti Partners.
Dům s více byty a více majiteli
Specifikum pak představují byty v domech, kde mají jednotlivé bytové jednotky různé vlastníky. Pokud je v domě vymezeno alespoň pět jednotek, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, vzniká povinnost založit společenství vlastníků jednotek.
V takovém případě by ideálně mělo pojistit bytový dům jako celek právě společenství vlastníků jednotek. Bytový dům se pojišťuje na jeho novou (reprodukční) cenu, tedy na částku, za kterou by celý dům bylo možné postavit znovu.
„Vlastník bytu si ale svou bytovou jednotku může samozřejmě pojistit i sám,“ říká Renata Čapková z České podnikatelské pojišťovny. A je to určitě vhodné. V tomto případě se jednotka pojišťuje na obvyklou či chcete-li tržní cenu. „V případě, že by došlo k fatální škodě na bytovém domě, tak má vlastník jistotu, že pokud se vlastníci jednotek nedohodnou na znovupořízení zničené budovy, může si za vyplacené plnění zakoupit jinou – stejně hodnotnou – jednotku v daném místě,“ vysvětluje Milan Káňa z Kooperativy.
Nutností je pak pojištění bytové jednotky pro ty, kteří si byt pořizují na hypotéku. Bývá totiž podmínkou banky k poskytnutí úvěru.
„V případech, kdy není zřízeno společenství vlastníků jednotek, může dům pojistit pouze fyzická osoba na rodné číslo,“ říká Matusík. Zdůrazňuje ale, že plnění z takové pojistky jde jednotlivým vlastníkům podle podílů zapsaných v katastru nemovitostí.
Má domácnost pojistit majitel, nebo nájemník?
Různé situace mohou nastat také pokud jde o pojištění domácnosti. Tam, kde v bytě žije přímo jeho majitel, je to jasné. Domácnost si pojistí sám.
Jenže stále více lidí dnes žije v pronajatém bytě. „A zde je situace složitější, protože se zde prolíná majetek pronajímatele s majetkem nájemníka,“ říká Martin Březina, spoluzakladatel portálu UlovDomov.cz.
Pojistit domácnost v případě pronajímaného bytu tedy může majitel i nájemník. Aby si ale pojištění sjednávali oba, je zbytečné. „V případě škody pojišťovna stejně dvě pojistná plnění neproplatí,“ říká Březina.
Častějším řešením proto bývá varianta, kdy domácnost pojistí nájemník. A to i tehdy, když část vybavení patří majiteli. „Jen je vhodné, aby vybavení vlastněné pronajímatelem bylo vypsáno a specifikováno v nájemní smlouvě nebo předávacím protokolu,“ upozorňuje Martin Březina. Pronajímané vybavení poté bude zahrnuto v nájemníkově pojištění domácnosti, z něhož by pak případnou škodu na něm měl nájemník uhradit.
Majitelé bytů někdy mohou mít oprávněné obavy, zda si nájemník pojištění domácnosti sjedná. Nutit jej k tomu samozřejmě nelze, lze ale do nájemní smlouvy zahrnout ujednání, že nájemník pojištění domácnosti uzavře. Pokud to i přesto neudělá, může náhradu škod požadovat majitel přímo po něm.
Existují však ještě další možnosti. Pokud se nájemci v bytě častěji střídají, lze si například u pojišťovny Kooperativa zvolit variantu pojištění s názvem „nespecifikovaný nájemce“. „Ten pak není určen pojistnou smlouvou, ale nájemní smlouvou, která je aktuální v době vzniku pojistné události,“ vysvětluje Milan Káňa.
Pojištění odpovědnosti se víc hodí nájemníkovi
Kromě pojištění domácnosti by měl nájemník mít sjednané i pojištění odpovědnosti. To se totiž vztahuje na škody, které on sám způsobí třetím stranám – třeba, když se z jeho bytu rozšíří požár nebo když mu vyteče pračka.
Mimochodem, právě vodovodní škody jsou u nájemního bydlení zdaleka nejčastějšími pojistnými událostmi. „Lidé v bytech obecně podceňují stav hadiček a těsnění u toalet, vodovodních baterií, praček a myček. Rozhodně by neměli spoléhat na doživotní záruku a občas to všechno zkontrolovat. Škody se při těchto nehodách mohou vyšplhat až na 50 tisíc korun,“ uvádí Nela Maťašeje z Direct pojišťovny.
U některých pojišťoven si pak majitel bytu může připojistit odpovědnost pronajímatele. „V případě, že nájemník způsobí škody třetím osobám, muže tuto odpovědnost převzít majitel,“ říká Matusík.
Pojištění odpovědnosti nekryje škody způsobené nájemníkem pronajímateli
Velmi častým omylem pronajímatelů nemovitostí je podle Martina Březiny to, že počítají s tím, že z pojištění odpovědnosti bude nájemník hradit i škody, které přímo on sám pronajímateli způsobí. Jak již ale bylo uvedeno, pojištění odpovědnosti se vztahuje pouze na škody způsobené třetím stranám.
Pro krytí škod na majetku pronajímatele způsobených nájemníkem slouží jistota neboli kauce, jejíž výše se sjednává v nájemní smlouvě a podle občanského zákoníku nesmí přesáhnout šestinásobek měsíčního nájemného. „Pokud nájemník způsobí větší škody, než jaké je možné krýt z prostředků jistoty, nezbývá tedy pronajímateli než jejich úhradu po nájemníkovi vymáhat,“ popisuje Březina.
Určitým řešením může být také využít pro pronájem bytu služeb specializovaných agentur. Například portál Ideální nájemce.cz má u bytů, které pronajímá, pojištěnou domácnost. „Portál také majiteli ručí za stav bytu, tedy že vám ho vrátí ve stejném stavu, v jakém jste mu ho pronajali, ať se děje, co se děje,“ dodává Martin Březina.
