Někdy se pořádek vyplatí. Své by o tom mohl vyprávět Jaroslav. Vždycky byl tak trochu do větru, nikde chvilku nepostál, ani školy mu moc nešly. Teď pracuje jako vlakvedoucí na dráze, zklidnil se, dodělal si vyšší odbornou, našel si přítelkyni. Není přikovaný na místě a to mu vyhovuje. Hlavní je, že se mu život líbí a může se kdykoli vrátit domů.
Jenomže: kdysi sem tam něco nepoplatil, možná nájem, pokuty v MHD, některá splátka za domácí kino mu ujela, a taky telefon. Tak mu domů začaly chodit upomínky a soudní obsílky. Nejdřív na ně nechtěl mít čas – házel je do koše. Pak už musel: ne z vlastní vůle, ale přítelkyně chtěla vědět, jestli ty pruhy na obálkách neznamenají finanční problémy, a tím i návštěvu exekutora. To přimělo Jaroslava jednat.
Zavolal do poradny – proč ne, když mají bezplatnou linku – a dal se do toho. Nejdřív to byl horor: všechny ty papíry, inventura upomínek, pak vzpomínání na staré adresy, nakonec výpisy z rejstříků a návštěvy soudu. Za měsíc bylo jasno, Jaroslav je jednou nohou v exekuci.
Prodat nebylo co, přítelkyně se na vyplacení dluhů podílet nechtěla – ani ji do toho nemínil zatahovat, rád by vše vyřešil sám. S platem se také kouzlit nedalo, ježdění vlakem znemožňovalo další brigádu. V dohledu nebyl nikdo, kdo by vypomohl, a záznamy v rejstřících znamenaly konečnou pro další úvěr.
Jaroslav se rozhodl – zbankrotuju, budu žít o chlebu a o vodě, ale udržím si domácnost. Když přítelkyně souhlasila, bylo rozhodnuto. Ve dvou to utáhnou a staré dluhy už Jaroslava trápit nebudou. A na nové si dá pořádný pozor.
Příběh klienta Poradny při finanční tísni.
