Slovní spojení finanční gramotnost se v posledních letech skloňuje ve všech pádech. Píše se o ní v médiích, na její zvyšování se zaměřují neziskové organizace, finanční poradci i velké společnosti. A to napříč všemi generacemi. Pokroky jsou vidět, ovšem jen zčásti.
Finanční gramotnost má totiž dvě zásadní složky. „Ta první je dovednost nebo možná návyk plánovat důležité milníky v životě dopředu a být na ně finančně připraven. Tím může být pořízení vlastního bydlení, auta, dovolené, ale i zabezpečení se na důchodový věk,“ vysvětluje Marcela Lesková ze společnosti Partners, která se věnuje právě školení finanční gramotnosti.
Jinými slovy nezbytnou součástí finanční gramotnosti je mít rodinný rozpočet pod kontrolou v každé fázi svého života. „Z mé praxe ale vychází, že v tomto bodě většina rodin i jedinců pokulhává a neví si s tím rady,“ upozorňuje Lesková. Nemají například žádné pravidlo, podle kterého se řídit při vedení rodinného rozpočtu.
Druhou součástí finanční gramotnosti jsou pojmy a výpočty spojené s penězi a úkony na finančním trhu. Tato složka finanční gramotnosti je na vzestupu. „Nicméně finanční gramotnost je komplexní dovednost, a tak jedna složka bez druhé fungovat nemůže,“ říká Lesková.
Co říká průzkum
Totéž potvrzují například také výsledky průzkumu České spořitelny. „Češi se z pohledu financí snaží chovat zodpovědně. Chtějí mít představu o tom, kolik mají finančních prostředků k dispozici a snaží se účty platit včas,“ popisuje Lukáš Kropík z České spořitelny.
Přesto ale průzkum ukázal, že se v posledních letech výrazně zvýšil počet lidí, kteří by bez příjmu nevydrželi financovat domácnost ani tři měsíce. A to je v době, kdy je rekordní nezaměstnanost a mzdy nepřetržitě již několik let po sobě rostou, poměrně alarmující.
„Jako ještě větší varovný signál pak vidím obrovský počet exekucí, zejména těch vícečetných, kdy v ani ne 11 milionovém státě je přes 800 tisíc lidí s exekucí,“ říká Martin Novák, hlavní analytik Broker Consulting.
Kde peníze z domácích rozpočtů utíkají
Důvod je prostý. Část lidí totiž nemá vůbec žádný finanční plán, někdy ani kontrolu nad pohybem peněz na účtu. Lidé se často rozhodují impulzivně, pocitově, bez rozmyslu a uspokojují okamžitě své potřeby, tedy nakupují.
Zkušenosti Leskové ukazují, že je celkem běžný stav, kdy mladí lidé po roce v práci nemají naspořeno víc než pět tisíc korun, i přesto, že ještě bydlí u rodičů a jejich nezbytné výdaje jsou minimální. Často se jí svěřují s pocitem jakési „bezmoci“, že nevědí, jak začít, aby jim rezervy vznikaly.
Problém se ovšem netýká jen mladých lidí, kteří zatím nemají příliš zkušeností. „Za věci, které nepotřebují mnohdy utrácí také vzdělaní lidé s vyššími příjmy,“ potvrzuje Vladimír Weiss, finanční poradce Partners. Snáze tak sice pokryjí své základní potřeby a zajistí si slušnou životní úroveň, ale ve výsledku na tom nemusí být o moc lépe než ti, kteří vydělávají méně.
Základem je disciplína
Zdravý finanční rozpočet je totiž o disciplinovaném plánování a to je úplným protikladem impulzivního nakupování. „Mnohem důležitější než samotné vzdělání, je tak z mého pohledu a praxe lidově řečeno selský rozum,“ uvedl Novák. Každý by si měl být schopen udělat svůj jednoduchý finanční plán, kde na jedné straně dá příjmy a na druhé výdaje a závazky.
V případě, že výdaje a závazky přesahují příjmy, je třeba hledat cestu, jak závazky vyrovnat. A pokud už je člověk ve finančních problémech, tak je dobré o nich mluvit, ať už s někým zkušenějším z jeho okolí nebo s finančním specialistou.
Návyky se mění těžko
Jinými slovy, základem finanční gramotnosti je, aby si člověk osvojil základní principy, správné návyky, a hlavně aby plánoval. V tomto směru hraje obrovskou roli rodinné zázemí. „Pokud někdo vyrůstá v neutěšeném prostředí, kde hlavním vzorem jsou rodiče závislí na sociálních dávkách a podpoře, nebo dlouhodobě pod tlakem exekucí, tak to pravděpodobně ani u následující generace nepovede ke zvýšené ekonomické aktivitě a obezřetné práci s financemi,“ konstatuje Novák.
U lidí ze starších generací pak zase může roli sehrát fakt, že vyrostli ještě za minulého režimu, kdy věci jako hypotéky, spotřebitelské úvěry, investice či nutnost zajištění se na penzi prostě v podstatě neexistovaly. Mnozí se v tom ani později nezorientovali a nemohli tak ani předat v tomto směru žádné nebo jen minimální znalosti svým dětem.
Výsledkem je třeba to, že Češi drží stále obrovské množství finančních prostředků na spořicích účtech a termínovaných vkladech v porovnání s investicemi do podílových fondů.
Do investic se pouštějí vzdělanější lidé
Až v posledních letech se situace začíná pozvolna měnit. „Náš průzkum ukázal, že za uplynulé tři roky vzrostl počet lidí, kteří se domnívají že financím rozumí. Jsou to ale převážně vzdělaní lidé s vyšším příjem,“ říká Kropík. „Zároveň je více těch, co cítí potřebu se ve financích vzdělávat.“ Větší potřebu vzdělávat se ve financích mají ovšem ti, co deklarují, že financím rozumí.
Zkušenosti investičních poradců pak ukazují, že právě lidé z této skupiny se již nebojí investic v pravém slova smyslu. A to nejen do podílových fondů či nemovitostí. Své portfolio doplňují například i investicemi do drahých kovů. „Nejedná se přitom o investory z takzvaných horních deseti tisíc, mezi naše zákazníky patří v drtivé většině středně příjmové domácnosti,“ říká Lukáš Jankovský ze společnosti Zlaťáky, která patří mezi největší obchodníky s investičními kovy u nás.
Údaje společnosti také ukazují, že tito lidé nekupují zlato jen proto, že se obecně považuje za dobrý nástroj pro uchování hodnoty. Přistupují k němu skutečně investičně, vědí, kdy nakoupit a kdy je dobré prodat. „Při dnešní rekordní ceně zlata přes 1 500 dolarů za trojskou unci lidé zlato prodávají. Naše výkupy za letní prázdniny dosahují sedminásobné hodnoty oproti stejnému období v loňském roce, kdy cena zlata byla na hodnotě okolo 1 200 dolarů a zákazníci hlavně kupovali,“ říká Jankovský.
Finančně vzdělávat je třeba již děti
V globálu je ale takhle finančně vzdělaných lidí stále jen málo. Nutnost vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti je tak rozhodně na místě. „Průměrný člověk pracuje 8 hodin denně, pět dní v týdnu od zhruba 20 do 65 let věku. Za tu dobu vydělá spoustu peněz. Je škoda, když věnuje tolik času jejich vydělávání, ale už neinvestuje trochu času a pozornosti na to, jak s vydělanými penězi efektivně pracovat,“ konstatuje Weiss.
To je potřeba změnit. I když ve střetu s každodenní skutečností to může být komplikované. Možností je mnoho. Dají se číst články či knihy. „Doporučit mohu publikaci Finanční gramotnost srozumitelně a bez překážek od Jiřího Brabce. Je to velmi útlá knížka, která se věnuje jak základům v podobě počítání s procenty, tak i financování bydlení, pojištění a přípravě na důchod,“ říká Novák. Informace lze získat rovněž od nezávislých poradců či bankovních poradců na pobočkách bank. Existuje i celá řada kurzů.
Asi nejdůležitější je ale v otázkách financí vzdělávat nejmladší generaci. A to nejen doma, kde bychom s dětmi měli hovořit o tom, jak nakládáme s rodinným rozpočtem. „Jsme přesvědčeni o tom, že finanční gramotnost má být pevně zakotvena také ve výuce už na základních školách,“ říká Lukáš Kropík. Dosud tomu tak ale není.
Projekt Abeceda peněz
Za školy proto zatím v tomto směru „suplují“ některé velké společnosti, zejména banky. Například Česká spořitelna letos zahájila již 3. ročník projektu Abeceda peněz.
Projekt se doposud zaměřoval zejména na žáky 4. tříd základních škol, kterým otevírá svět financí zážitkovou formou. „Děti se během přibližně dvou měsíců zábavnou formou naučí, jak vybudovat vlastní firmu, jak se pracuje s financemi, jak se vyrábí a prodává a co všechno může ovlivnit konečný zisk. Díky vlastnímu úsilí a pílí si vydělají peníze a společně se pak rozhodnou, na jaké účely je použijí,“ popisuje Kropík. Tím se mimo jiné učí chápat souvislosti mezi finančními aktivitami, což je základ proto, aby se v budoucnu dokázaly dobře rozhodovat.
„Novinkou letošního roku je, že projekt běží i pro žáky 2. tříd základní školy a pro starší školáky ve věku 14-18 let jsme připravili interaktivní detektivní hru Tajuplná cesta,“ doplňuje Kropík. Hra jim pomůže rozvíjet ekonomické myšlení a schopnost řešit finanční trable.
Celkově je v projektu zapojeno více než 260 škol, přičemž jejich počet by banka ráda zvýšila až na 400. Ambicí banky je zapojit do projektu okolo 25 tisíc dětí napříč celou republikou.
