Neshody dvou největších ekonomik jsou totiž pro světovou ekonomiku významné. Zvláště poté, co americké ministerstvo financí označilo Čínu za měnového manipulátora, což uklidnění situace posunulo zase o krůček dál.
Pomineme-li u nového tažení proti Pekingu domácí aspekty související s počínající Trumpovou prezidentskou kampaní, je třeba si především položit otázku, co může USA eskalací obchodních sporů získat.
Trump oznámil navýšení cel, USA tím reaguje na páteční kroky Pekingu |
Podle prohlášení z Bílého domu je cílem opatření přinutit Čínu, aby přestala krást duševní vlastnictví zejména v oblasti high-tech. A také snaha získat otevřenější přístup na čínský trh pro americké firmy. Trump chce výhrůžkami Peking přimět, aby ve strachu před škodami v domácí ekonomice „sklopil uši“ a udělil americkým subjektům nadstandardní výhody.
Je však možné zastrašit druhou největší ekonomiku? Američtí stratégové se zřejmě domnívají, že se Čína nakonec tlaku podvolí. Jako Japonsko v 80. letech. Jenže srovnávat tyto dvě země je velmi nebezpečné a může se Trumpovi vymstít. Čína není americkým spojencem a není, na rozdíl od Japonska, závislá na ochraně poskytované americkou armádou. Washington tak disponuje výrazně menší přesvědčovací silou v bilaterálních jednáních. A i ekonomická realita v pozadí sporů je výrazně odlišná.
Trumpovi chybí páka na Čínu
Jistě, čínské exporty do USA jsou vyšší než dovozy odtamtud. Peking by tak při razantním útlumu vzájemného obchodu minimálně krátkodobě ztratil více. Zahraniční obchod však není v současnosti pro jeho rychle se rozvíjející ekonomiku nijak stěžejní. Fáze, kdy byl pro Čínu díky nízké domácí spotřebě zahraniční obchod klíčovým pilířem ekonomického růstu, je již dávno pryč. Dnes se v této růstové fázi nalézá Vietnam.
V roce 2008 byl obchodní přebytek Číny na úrovni 8 procent HDP, dnes je to pouze 1,3 procenta, což je mimochodem méně, než má například Německo či Jižní Korea. Velká ekonomika tak není na zahraničním obchodě závislá tolik jako ekonomiky menší. Ty v tomto souboji gigantů představují také největší evropské ekonomiky, samozřejmě i česká.
Čína se nevzdává. Její trumfy v obchodní válce dokážou otřást světovými trhy |
Hlavním tahounem růstu čínské ekonomiky se stala domácí spotřeba založená na e-commerce a mobilních technologiích, ve kterých je Čína nyní světovým lídrem. V zemi proběhne více než 40 procent všech světových e-commerce transakcí a není pravděpodobné, že by tyto z pohledu ekonomického růstu klíčové sektory výrazně ovlivnily obchodní spory.
Je pravda, že čínský vývoz za první půlrok stagnoval, export do USA dokonce poklesl o 8,1 procenta, což může zdánlivě zvyšovat tlak na Peking. Musíme však vidět i druhou stranu mince, ve stejném období poklesly dovozy z USA do Číny o 31 procent. Ani tato bilance tedy nenabízí Donaldu Trumpovi nějakou výraznou páku, kterou by si na prezidentu Si Ťin-pchingovi mohl vynutit výraznější ústupky. Peking si je navíc dobře vědom toho, jaký význam má jeho obrovský trh pro mnoho západních firem včetně amerických.
Spojené státy jako hybná síla současných obchodních sporů navíc platí velkou cenu v podobě ztráty image země podporující svobodný obchod a mezinárodní spolupráci. Řada nejen asijských států začíná Čínu vnímat jako konstruktivnějšího partnera pro rozvoj mezinárodní ekonomické spolupráce a obchodu, jak ukazují prohlášení premiéra Malajsie i dalších zemí. Tento příklad ukazuje, že případné krátkodobé zisky nemusí vyvážit dlouhodobé ztráty.
Číně je rovněž Trumpem vyčítán rozsah státního vlastnictví a kontroly v ekonomice. Není pochyb o tom, že tamní státní kapitalismus představuje oproti americké liberalizované ekonomice významně odlišný systém. Trump však zavádí do americké praxe opatření, která napadá u Pekingu. Již stihl připravit bezprecedentní balíček 28 miliard dolarů určený pouze pro zemědělce poškozené obchodní válkou s Čínou (především pěstitele sóji) či naznačil, že americká rozhodnutí ohledně firem ZTE a Huawei je možné vzít zpět v případě uzavření obchodní dohody.
KOMENTÁŘ: Trump má akcie, Číňan čas |
V neposlední řadě do této kategorie opatření spadá i výše zmíněné označení Číny za měnového manipulátora, které přišlo nečekaně a navíc při splnění pouze jednoho ze tří kritérií, což nepůsobí důvěryhodně. Opět se dá polemizovat, zda případné dlouhodobé negativní dopady na americký systém a zvyklosti nepřeváží případné krátkodobé zisky.
Trump rozehrál nebezpečnou hru. Časy, kdy si mohly USA hrozbou omezení obchodu vymáhat jednostranné ústupky od pekingské vlády, už jsou totiž dávno pryč. Ani úplné přerušení obchodních vztahů s Čínou sice nemůže Spojeným státům jako největší světové ekonomice příliš ublížit, jako garant svobodného obchodu však mohou mnohem víc ztratit než získat, pokud začne být Peking vnímán jako konstruktivnější obchodní partner a větší zastánce volného obchodu.
Je tak nepravděpodobné, že by měla obchodní válka dvou největších světových ekonomik jasného vítěze. Může však mít mnoho poražených včetně Česka, které je na zahraničním obchodě závislé řádově mnohem více než USA nebo Čína.
