Jedním z požadavků je sjednocení dosavadních pěti režimů kurzarbeitu. Rozčleněním postižených firem do pěti kategorií vláda odstupňovala míru pomoci podle míry útlumu, kterou jim karanténa nebo výpadky dodávek způsobily. „Rozumíme tomu za měsíc březen, ale nadále již je přelito do většiny odvětví a selekce není nutná ani žádoucí, ničemu nepomáhá,“ konstatuje podnikatelská asociace.
Firmám obecně vadí i složitost celého procesu. Kurzarbeit sice vláda schválila už 19. března a ministerstvo práce má od té doby základní parametry na svém webu, metodiku žádostí a schvalování však přislíbilo zveřejnit až 1. dubna. To mimo jiné kritizoval i prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.
„Jsem zklamán z nízké pružnosti při často mediálně rázně vyhlašovaných opatřeních. Nepotřebujeme nové informace každý den, spíš ta současná opatření co nejrychleji převést do praxe,“ řekl na pondělní videokonferenci.
Za zásadní požadují podnikatelé navýšit podíl státu na mzdách, s odkazem na Německo, Rakousko, či Dánsko. „Všude stát pokrývá 100 procent snížené mzdy, často i s odvody,“ namítá Asociace. V Česku se tato podpora liší právě v závislosti na kategorii, do které podnik spadá. Někdy stát může hradit 80 % ze stoprocentní náhrady mzdy, jindy je to ovšem třeba jen polovina z šedesátiprocentní náhrady.
Vedle zastropování shora upozorňují živnostníci i na nutné pokrytí spodní hranice. „Jde o sociální aspekt u nízkopříjmových, např. dělnických profesí a oborů. Jinými slovy, má-li někdo hrubou mzdu 18 tisíc, v čistém je to cca 14,5 tisíce. A když padnou na 60 procent, tak je to 8,5 tisíce na měsíc, což třeba s dětmi nejsou schopni ustát,“ upozornila Pavla Břečková, místopředsedkyně představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků.
