Djokovič: Čekám, že Radek při rozlučce vtrhne na kurt jako nindža

Štěpánek kvůli videorozhovoru pro česká média letěl v pondělí na otočku do New Yorku poté, co mu Djokovičův manažer potvrdil volný termín.

V průběhu úterý ještě se srbským tenistou ladili přesný čas. Spojení přes Skype proběhlo odpoledne a Djokovič se představil ve znamenité náladě.

„Slyšel jsem, že Radek podstoupil speciální přípravu v českých horách. Je pro mě ctí, že můžu být u jeho úplně posledního zápasu,“ prohlásil.

Radek říkal, že se s vámi o účasti na exhibici bavil jen dvě minuty. Co vám v tu chvíli blesklo hlavou?
Myslím, že dvě minuty jsou moc. Řekl bych, že jsme se domluvili za dvě vteřiny. Náš vztah trvá dlouho a Radek se mi loni svěřil se svými palčivými problémy se zády. Že nemůže dál hrát na nejvyšší úrovni ve dvouhře a čtyřhře. Je těžké rozloučit se se sportovním životem. A když mě požádal, abych se zúčastnil jeho rozlučky, řekl jsem hned: „Ano!“

Co pro vás taková žádost znamená?
Jsem rád, že mě Radek pozval a že můžu sdílet tenhle výjimečný okamžik s ním, jeho rodinou, jeho týmem a fanoušky v Praze. Je skvělý člověk, ohromně ho respektuju a sedí mi jeho osobnost. Pracovali jsme spolu chvíli v jednom týmu – on jako kouč, já jako hráč. Spoustu let jsme spolu trénovali, hráli proti sobě na okruhu, nastoupili spolu do čtyřhry. Zažili jsme spolu spoustu výjimečných chvil. Věřím, že oslava v Praze bude emotivní pro všechny přítomné.

Kolikrát jste vlastně byl v české metropoli? Jaké na ni máte vzpomínky?
Navštívil jsem ji dvakrát a pokaždé jsem byl za profesorem Pavlem Kolářem, naším skvělým přítelem. Také mí dva bratři hrají tenis. Se svými zraněními a problémy jsme potřebovali nějakou speciální radu a něco z jeho znalostí. Měl jsem zároveň šanci se projít po městě, které patří k nejkrásnějším na světě. Historické místo, tradice, skvělí lidé. Rád přijedu zase. Tentokrát mě doprovodí i má žena, snad si užijeme hezké chvilky i mimo tenis a Radek nám uspořádá prohlídku nejnádhernějších míst.

V minulosti jste mluvil o Štěpánkovi jako o inspirativním sportovci. Jak byste ho popsal?
Když jsem jako mladý přišel na okruh, našlo se pár hráčů, kteří se ke mně chovali opravdu hezky. A Radek byl jedním z nich. Už byl tehdy zkušený, dával mi spoustu užitečných rad. Vždycky se mnou šel trénovat a pomohl mi se vším, co jsem potřeboval. Náš vztah a přátelství se tedy vyvíjelo už od úplných počátku mé kariéry. Patnáct let jsme se pak potkávali a zažili toho hodně na kurtu i mimo něj.

Které vzájemné utkání máte nejvíc v paměti?
Určitě US Open 2007 a výhru 7:6 v pátém setu. Na tuhle výhru si uchovávám krásné vzpomínky. Budu si pamatovat, kolik jsem toho naběhal, protože jsem kmital dopředu a dozadu, jak mě Radek zásoboval kraťasy, loby, čopy. Radek byl na ně specialista, na tyhle fígle měl zvláštní talent. Na jednu stranu jsem si mače s ním užíval, na druhou stranu mi dávaly zabrat, protože pak jsem musel strávit dvě tři hodiny u fyzioterapeuta, aby mi dal dohromady záda.

Mrzí vás, že už Radek není vaším trenérem? Že vaše spolupráce netrvala déle?
Z určitého pohledu ano. Ale zároveň vidím, jak si Radek užívá, že se stal otcem. Že může zblízka pozorovat, jak malá Stella roste. Je překrásná. A pozor, kdo ví, co život ještě přinese? Náš vztah se nezměnil, zůstáváme přáteli a budoucnost je před námi. Třeba naše společná kapitola ještě není uzavřena.

V jaké je Radek kondici, když se na něj teď podíváte?
Ve výborné. Je v lepší formě, než když jsem ho viděl naposledy. Říkal, že začal hrát tenis, dělat kick box a bojová umění. V Praze vyběhne na kurt jako bojovník nindža. Očekávám, že bude absolutně fit.

V poslední době jste získal tituly ve Wimbledonu a v Cincinnati. Porazil jste Nadala i Federera. Co to znamená pro vaše sebevědomí?
Cítím se skvěle. Zase hraju svůj nejlepší tenis. Mám za sebou nelehkou dobu, Radek její část strávil v mé blízkosti. Skoro celou kariéru jsem se vyhýbal zraněním až do loňské sezony. Zjistil jsem, že je operace lokte nevyhnutelná. Po ní trvalo pár měsíců, než jsem se dostal na bývalou úroveň. Vrátil jsem se na kurty dřív, než jsem měl, ale poučil jsem se. Dozvěděl jsem se během toho turbulentního období hodně o sobě, o svém těle, o lidech okolo mě. Od turnaje v Římě jsem se začal cítit o dost lépe. A ve Wimbledonu jsem mohl říct, že jsem oficiálně zpátky.