“Nemá smysl, abych něco říkal. Stejně mě odsoudíte k smrti,” prohlásil počátkem června před soudem v Bagdádu Mustapha Merzoughi. Sedmatřicetiletý bývalý voják mluvil francouzsky, protože arabsky moc neumí. Tribunál mu o hodinu později dal za pravdu.
„Důkazy a přiznání ukazují, že jste byl členem skupiny Islámský stát a že jste pracoval v jeho vojenské sekci. V důsledku toho jste odsouzen k trestu smrti oběšením podle zákona číslo čtyři o terorismu,“ uvedl soudce.
Stejný trest padl u dalších deseti Francouzů, kteří odjeli na Blízký východ, aby se připojili k teroristické organizaci Islámský stát (IS). Jeden se podle agentury AFP hájil, že v Sýrii prodával kuřata. Jiný zase tvrdil, že je doktor a žádný zabiják, dalšího prý z IS vyhodili, protože byl moc líný. Soudce neobměkčili.
Pokusná morčata
Přelíčení s Merzoughim a spol. Západ bedlivě sledoval. Jsou to totiž první zahraniční členové IS vydaní do Iráku ze Sýrie, kde je zajaly kurdské jednotky. Podle webu Foreign Policy tak na ně lze pohlížet jako na pokusná morčata při experimentálním řešení problému, který nyní řeší řada evropských zemí.
Evropa své džihádisty zpět nechce a protože syrští Kurdové je sami soudit nemohou, vydávání do Iráku se nabízí jako příhodné řešení. Nebude to zadarmo. Podle západních diplomatů chce Bagdád předem deset miliard dolarů a miliardu za každý další rok, co bude přijímat zahraniční zajatce. Zdroje z irácké administrativy zase hovoří o dvou milionech dolarů ročně za každého vězně.
V zajetí syrských Kurdů je nyní asi 800 až 1 500 cizinců. Francouzů je mezi nimi přibližně 450. Odborníci odhadují, že všechny nejspíš čeká soud v Iráku. “Věřím, že tohle je první vlna procesů a další můžeme očekávat,” řekl Foreign Policy Jean-Charles Brisard, ředitel francouzského Centra pro analýzu terorismu.
Peníze a vojenská pomoc
Francouzská vláda jakékoliv platby popírá, zdroje z Elysejského paláce však přiznávají, že se čeká na oficiální požadavek irácké vlády ohledně výše příspěvku potřebného k “zvládnutí velkého počtu islamistických bojovníků”.
Pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jsou irácké procesy řešením palčivého problému. Veřejnost má stále v živé paměti pařížské útoky z roku 2015, které si vyžádaly 130 mrtvých, a ostře se staví proti repatriaci francouzských džihádistů. Na druhé straně čelí Macron tlaku USA na odstranění zahraničních zajatců z území ovládaného syrskými Kurdy.
Dohoda měla být uzavřena během Macronova setkání s iráckým prezidentem Barhámem Sálihem, na kterém Macron slíbil prohloubení ekonomické a vojenské spolupráce. “Iráčané to řekli Francouzům jasně: ‘Jsme ochotni je přijmout, ale to znamená peníze a pomoc, především zbrojní a vojenskou,’” myslí si arabistka Myriam Benraadová.
Dostanou, co si zaslouží
Vadou na kráse takového řešení je však úroveň irácké justice, která má k západním standardům dost daleko. Soudy trvají někdy jen deset minut a k vynesení trestu smrti stačí dokázat, že obžalovaný byl členem teroristické organizace. Individuální vina na zvěrstvech džihádistů se neřeší.
S advokátem se obžalovaný setká až v den procesu a hlavním důkazem jsou výpovědi obžalovaných, často vynucené mučením. “Pouští do nich proud, aby je přiměli podepsat dokument sepsaný v jazyce, kterému ani nerozumí,” řekl Foreign Policy nejmenovaný advokát obeznámený s průběhem procesů.
Francouzská diplomacie v reakci na tyto námitky prohlásila, že Francie byla vždy proti trestu smrti a bude proto apelovat na Iráčany, aby nejvyšší tresty změnili na doživotí. Zároveň však uvedla, že uznává svrchovanost iráckých institucí a irácké procesy považuje za spravedlivé.
Může se v tom opřít o veřejné mínění. Podle nedávného průzkumu 89 procent lidí schvaluje, že vláda nechala francouzské občany soudit v Iráku. “Řada Francouzů to vnímá jako jakýsi druh pomsty. Potom, co jsme si vytrpěli, dostanou co zaslouží,” míní arabistka Benraadová.
