„Nešlo se tomu vyhnout,“ poznamenal Jorge Makriniotis, který řídí prestižní caracaský deník El Nacional. Ten po 75 letech existence 13. prosince zastavil rotačky, protože se mu nedostávalo papíru. Od té doby je dostupný pouze na internetu, stejně jako řada dalších deníků, jež si drahé role papíru nemohou ve Venezuele dovolit.
Důvody to má podle ředitele neziskové organizace Espacio Público Carlose Correy ekonomické, ale i politické. V roce 2013 vláda rozhodla, že dovoz a distribuci papíru zastřeší jediná společnost. Tato firma pak rozhoduje, komu papír přidělí.
Od roku 2013 tak přestalo podle Correy vycházet 58 deníků.
Na otázky stran nedostatku papíru se „nikdy nedočkáme oficiální odpovědi“, říká Gisela Carmonaová. Ta řídí regionální list El Impulso, jehož tištěná verze přestala vycházet v únoru 2018.
Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová v nedávné zprávě zdůraznila „hegemonii“ vlády prezidenta Nicoláse Madura v oblasti médií. Ty z novin, které si to mohly dovolit, se po vzoru listu El Nacional hromadně přesunuly na internet. Citovaný deník stál přechod do digitální podoby více než milion dolarů (skoro 23 milionů korun).
Makriniotis, který se svým odporem vůči Madurovi neskrývá, se utěšuje tím, že tištěný deník beztak nevynášel.
Tisku, který si chce zachovat nezávislost na moci, ale situaci dál ztěžuje „systematická politika“ nátlaku, znepokojuje se národní syndikát zaměstnanců tisku.
List El Nacional například v roce 2015 prohrál soudní spor s Diosdadem Cabellem, druhým mužem vlády. Ten deník žaloval za to, že přetiskl články původem ze španělského tisku, které ho obviňovaly z obchodu z drogami.
K tomu všemu se přidala hospodářská krize, jež vedla k drastickému poklesu zisků za reklamu.
Výpadky proudu a sporé pokrytí internetem
Panorama, deník druhého největšího venezuelského města Maracaibo, musel kvůli propadu příjmů, problémům s papírem a výpadkům elektřiny zastavit rotačky 14. května. Jeho ředitelka Maria Inés Delgadová v prakticky prázdné redakci vysvětluje, že vedení nemuselo propustit jediného novináře. I je postihla krize, jeden po druhém ale podávali výpověď a odcházeli do zahraničí. „Jakmile jsme někoho nahradili, jiný oznámil, že odchází,“ popsala Delgadová.
Pro čtenáře znamenal konec tištěné verze listu Panorama těžkou ránu. Kvůli výpadkům proudu a sporému pokrytí internetem se deník z obrazovky čte jen těžko.
„Teď už o ničem nic nevíme,“ stěžuje si někdejší čtenářka Belkis Navaová.
Mobilní internet je ve Venezuele velmi pomalý. Podle místní neziskové organizace IPYS, která sleduje nezávislost médií, je průměrná rychlost „0,9 megabitu za vteřinu čtvrtinová proti průměru Latinské Ameriky“. Zatímco v roce 2015 mělo ve Venezuele chytrý telefon 13,2 obyvatel, v roce 2018 už to bylo pouze 12 milionů, uvedla státní společnost Conatel.
Tyto potíže ale venezuelským novinářům nebrání v tom, aby vytvářeli vlastní média na internetu. Příkladem může být server El Pitazo, který se orientuje na investigativní žurnalistiku. Letos získal prestižní ocenění Josého Ortegy y Gasseta udílené španělským deníkem El País.
Nemůže se spoléhat na příjmy z reklamy, a tak El Pitazo vsadil na takzvaný crowdfunding, tedy skupinové financování. To mu umožnilo podle ředitele Césara Batize „udržet se. Podobně jako jiné weby se však El Pitazo během dvou let stal čtyřikrát terčem kybernetického útoku.
