Islámský stát začal kšeftovat se dřevem, afghánské lesy rychle mizí

Provinci na severovýchodě Afghánistánu bývala pokryta borovicovými, dubovými a ořešákovými lesy. Během posledních třech dekád však čtyřicet procent stromů zmizelo. 

Kde dříve bývaly zelenající se pahorky jsou dnes vyschlé a nehostinné kopce. Kolem regionálního centra Asdabadu zbývá jen pár osamělých stromů a krajina připomíná vyprahlou pustinu. Do nejbližšího lesa je to několik hodin jízdy autem.

Na vině je intenzivní těžba dřeva, z níž dříve profitoval hlavně Taliban. Před pár lety se provincie Kunar stala baštou afghánské pobočky Islámského státu (IS), jehož bojovníci v lesích našli příhodný úkryt. A teroristická organizace se také rozhodla na byznysu s dřívím přiživit.

„Pro Daeš je to skvělý byznys,“ řekl Foreign Policy čtyřicetiletý Mohammed Kamil, který se už dvacet let živí pašováním dřeva. Podle něj se z provincie Kunar každý rok propašuje do Pákistánu 20 000 poražených stromů.

Většinu zalesněných oblastí v provincii podle něj kontroluje Islámský stát. „Dnes je to bašta Daeše. V minulosti jsem platil Talibanu, ale teď ty peníze jdou k nim,“ dodává a odhaduje, že v půlmilionové provincii působí asi tisíc až dva tisíce bojovníků IS. 

Hlavně dobré vztahy

Dřevo samotné je podle pašeráků laciné, jeho cenu však dramaticky zvyšují náklady na transport a úplatky, které musejí odvádět ozbrojencům. 

„Za průjezd talibanským územím zaplatím za dvě prkna daň sto pákistánských rupií (asi 15 korun). Místní policie chce za jednu kládu úplatek dva tisíce rupií (asi 300 korun),“ říká tesař Abdul Násir z nedalekého Džalálábádu. Při transportu dřeva se proto snaží vyhýbat oblastem pod kontrolou vládních sil. 

Američané v provincii Kunar 18 fotografií

Každý rok v provincii Kunar zmizí deset hektarů lesa a místní úřady proto prodej dřeva před třemi lety zakázaly. „Po terorismu je pašování dřeva naším největším problémem,“ míní zástupce místního policejního náčelníka Mohammed Jusúf. „V naší provincii roste dřevo prvotřídní kvality a tohle nás prostě ničí,“ dodává.

Veškeré snahy zamezit plundrování místních lesů jsou však zatím marné.„Šedesát až sedmdesát procent místních lidí žije pod hranicí chudoby a tohle je hlavní způsob obživy,“ vysvětluje šéf místního odboru zemědělství Enamulláh Safi. „Vydělává na tom jak Islámský stát, tak policie.“ Pašeráci tak musejí udržovat dobré vztahy s IS, Talibanem i policií.

Tesař Násir se nijak netají tím, že pravidelně jezdí do lesů uzavírat obchody s bojovníky Islámského státu. „Není to tak, že by oni sami prodávali dřevo. Místní obchodníci mohou být součástí této skupiny. Já platím Islámskému státu desetiprocentní daň,“ říká 38letý řemeslník. 

Radikálních džihádistů se prý nebojí. „Obchodujeme spolu a tak musíme mít dobré vztahy,“ říká.