Ruslan Rotaň: Válka byla blízko, nešlo o ní nemluvit

 Po zadání jména fotbalisty Ruslana Rotaně do prohledávání internetových videí vyskočí v první řadě krásné góly. Třeba parádní trefa, kterou před dvěma lety zdramatizoval finále Evropské ligy. Kapitán Dněpropetrovsku vyrovnal zápas se Sevillou na 2:2, ale pro trofej si nedošel. Tu radost mu překazil Carlos Bacca, kolumbijský útočník, s nímž Rotaň znovu zkříží cestu už dnes v pohárovém utkání Slavie proti Villarrealu.

Jsou však i videa, která nerámuje jen zelený trávník. Kapitán ukrajinské reprezentace je bezprostřední, otevřený člověk, příjemný společník, a tak jej doma často zvou do televizních studií. Ve fotbalové obdobě soutěže „Chcete být milionářem“ bojoval s těžkými dotazy z historie i současnosti svého sportu. A ztroskotal u Vladimíra Šmicera. Nevzpomněl si, že český záložník byl mezi střelci Liverpoolu ve finálové vřavě s AC Milán v Lize mistrů v roce 2005. „Byla to chyba. Vím, že dal gól, ale nějak jsem to pomotal a zaměnil ho za Luise Garciu,“ vzpomněl si na letošní jarní natáčení.

O pár měsíců později Rotaň přestoupil do Slavie, tedy klubu, kde je Vladimír Šmicer uctíván jako ikona. „Bohužel jsem se s ním ještě nesetkal, ale moc by mě to potěšilo. Je legendou klubu i evropského fotbalu, rád bych mu podal ruku,“ svěřil se v prvním velkém rozhovoru, který poskytl českým médiím.

I vy máte na Ukrajině velké jméno, odehrál jste 97 zápasů za reprezentaci, jste kapitán. Přesto vás Slavia před přestupem testovala. Nedotklo se vás to?
Kdepak. Prostě jsem tady chtěl hrát, tak jsem na to přistoupil. Pokud chtěli vidět, jestli budu fyzicky stačit, tak jsem s tím neměl problém. Věřil jsem si.

Věříte si, že i po neúspěšné kvalifikaci vydržíte v reprezentaci a dočkáte se stého zápasu?
Chtěl bych hrát a lhal bych, kdybych řekl, že nemyslím na stovku. Sám si to ale naplánovat nemůžu. Nejdůležitější je, abych byl ve formě, měl motivaci a aby o mě stáli trenéři. Pro mě je reprezentace pořád velkou ctí, a pokud budu mít možnost reprezentovat, vždycky rád přijedu.

Možná jste si představoval, že se rozloučíte na mistrovství světa…
Takhle jsem nepřemýšlel, ale na šampionátu jsem si samozřejmě zahrát chtěl. Pak by se tam možná nabízelo loučení, ale bohužel jsme nepostoupili, i když jsme byli hodně blízko.

“ Přestup ukrajinského kapitána do Ruska? Nešlo to

Četl jsem, že jste kvůli rusko-ukrajinským vztahům zrušil přestup do Rubinu Kazaň. Je to pravda?
To bylo v roce 2014, kdy ukrajinská krize začínala. Byla to nepříjemná situace, věřil jsem, že všechno rychle přejde. Jenže ono to dospělo do situace, kdy nebylo možné, abych přestoupil.

Odmítl jste kvůli strachu o bezpečnost, nebo proto, že kapitán ukrajinské reprezentace prostě nemohl přestoupit do Ruska?
Všechno dohromady. Hodně jsem o tom přemýšlel, byla to finančně zajímavá nabídka, z kvalitní ruské ligy a věděl jsem, že by to byl krok vpřed, ale rozhodl jsem se zůstat. Nemohl jsem Ukrajinu opustit. A vidíte, o rok později jsem si s Dněprem zahrál finále Evropské ligy.

12 fotografií

Dněpropetrovsk je poměrně blízko oblasti, o kterou se bojuje. Jak válka poznamenala váš život?
Frontová města jsou jen 200 kilometrů daleko, válku tam vnímáte pořád. Slyšíte sirény, vidíte raněné, válka je všude. Už čtyři roky je na východě válečný stav, už čtyři roky umírají lidé. Je to ta nejhorší tragédie, jaká nás mohla potkat. Všichni už chceme, aby byl konec.

Zemřel někdo z vašeho okolí?
Do války odešlo mnoho fanoušků Dněpru. Mezi prvními, kdo vzal zbraně a šel bojovat za Ukrajinu, byli ultras všech fotbalových mužstev. Společně vstoupili do dobrovolných armádních oddílů.

Co si o válce myslíte vy?
Je v tom strašně moc politiky, z jedné i z druhé strany. Místo válčení by se lidé vždy měli umět dohodnout, protože válka je ta poslední a nejhorší možnost. Se zabíjením lidí nemůžu souhlasit. Myslím, že by politici měli mít chladnou hlavu, aby se dokázali domluvit. Měli by udělat vše proto, aby to skončilo. Ale obávám se, že toho u nás ani u nich nejsou schopní.

Baví se fotbalisté mezi sebou o politice?
Samozřejmě, že o tom mluví, ale ne moc vážně. Jsme země, kde je v politice hodně korupce, o tom se nikomu nechce povídat. Lepší je sledovat sport, držet se své profese. Politikům nechme jejich práci, sportovcům taky.

A o válce se v kabině mluvilo?
Když to začalo, tak jsme to řešili každý den, sledovali jsme televizi, poslouchali rádio, bavili se o tom. Ale po nějakém čase se vám o tom už mluvit nechce.

Byl v týmu někdo, kdo přál druhé straně?
Samozřejmě. Byli tam hráči z východních regionů. I oni měli svoji pravdu, bohužel zlatá střední cesta neexistuje.

Znáte názory českého prezidenta? Slyšel jste, co nedávno říkal o Krymu v Radě Evropy?
Ne, o tom jsem neslyšel. České zprávy moc nesleduji.

Ale on mluvil o Ukrajině, o Krymu…
Ne, neslyšel jsem to, nemůžu to komentovat. Politiku nemám rád, už se o tom nebavme.

“ Finále vidím, jako by se hrálo včera

Pojďme tedy mluvit o Evropské lize. Jak vzpomínáte na varšavské finále v roce 2015?
Celé finále si pamatuji, jako by se hrálo včera. Zápas se pro nás vyvíjel dobře. Brzy jsme vedli, pak se to otočilo, ale nám se podařilo vyrovnat na 2:2 a všechno jsme měli ve svých rukách. Bohužel jsme prohráli. Takový je fotbal, proti sobě stála dvě výborná mužstva a to silnější nakonec vyhrálo.

Byl jste kapitán, představoval jste si, jak zvedáte nad hlavu pohár?
Ne, na to jsem nemyslel. Soustředili jsme se na zápas, chtěli jsme vyhrát a přivézt trofej do Dněpropetrovsku. Pak už by bylo možné vymyslet cokoliv. Jenže to se nestalo, vyhrál soupeř a my jsme neměli co slavit.

Dal jste krásný gól z přímého kopu. A nebyl to váš jediný takový. Je to vaše specialita?
V zásadě ano, docela mi to tam padá, ale ve Slavii se mi to bohužel zatím nepodařilo. Snažím se, trénuji, chtěl bych udělat radost i fanouškům v Praze.

Pamatujete si z varšavského finále na souboje s Carlosem Baccou?
Dal nám dva góly, na to se bohužel nedá zapomenout. Bojovali jsme o každý míč, nic jsme si nedali zadarmo. Svedli jsme hodně soubojů, ale po utkání jsme si podali ruce, blahopřál jsem mu a popřál hodně štěstí. Zůstal mi v paměti jako dobrý hráč, kterého si po finále vzali do AC Milán. Výborný útočník, bombarďák. A teď je ve Villarrealu, který je s ním ještě silnější. Bude zajímavé proti němu znovu hrát.

Bude to odveta? Pomsta?
Pomsta ne, to slovo nemám rád, ale odveta by to být mohla. Finálový zápas už je pryč, teď je tady nová výzva a my bychom chtěli uspět.

Prosím ještě o jednu vzpomínku. V roce 2012 jste porazili Liberec v Evropské lize. Co si z toho pamatujete?
V Liberci byl trenér Šilhavý a byly to hodně těžké souboje. První zápas v Česku jsme začali dobře, vedli jsme 2:0, ale potom jsme trochu polevili a domácí vyrovnali. A v odvetě to bylo podobné, 2:0 jsme vyhrávali, Liberec srovnal a bylo to drama. Naštěstí jsme dali další dva góly a postoupili.

Mluvili jste o tom s trenérem Šilhavým, když jste se teď sešli ve Slavii?
Ano, když jsem přišel, tak mi říkal, že si na ty zápasy i na mě moc dobře pamatuje.

Ruslan Rotaň (vpravo) a Nikola Kalinič slaví gól Dněpropetrovsku (27.11.2014).

Četl jsem, že s otcem sbíráte dresy…
Já je tak úplně nesbírám, spíš otec. Po utkání měním dresy se soupeři, ale víc se o to nestarám, sbírku má u sebe otec a stará se o ni.

Přivezl jste mu dres Liberce?
Stoprocentně liberecký dres ve sbírce máme, jen si nepamatuji, od kterého hráče.

A z finále Evropské ligy?
Z finále bohužel žádný dres nemám, dostali jsme dvě sady, a ty jsem rozdal, takže jsem neměl co vyměnit.

Který dres je nejvzácnější?
Máme toho už opravdu hodně, takže takhle z hlavy vám neřeknu. Třeba Steven Gerrard z Liverpoolu, to je výborný hráč, možná od něho bude ten nejcennější...

“ Dněpr je až ve třetí lize. A dokonce dvakrát

Co se stalo s vaším bývalým klubem Dněprem Dněpropetrovsk? V první lize už nehraje.
Bohužel zbankrotoval a skončil ve třetí lize. Je smutné, jak dopadl klub s takovou tradicí, který ještě před dvěma roky hrál finále Evropské ligy.

Zůstal v týmu někdo z vašich spoluhráčů?
Vedle původního FK Dněpr založili ještě SK Dněpr, který je také ve třetí lize. Tam jsou teď Dněpry dva. Mladíci z našeho týmu i s několika veterány přešli právě do nového SK Dněpr.

Vy jste prý prohlásil, že nikdy nebudete hrát v jiném ukrajinském klubu.
To je pravda. Dněpr je klub, který už napořád budu mít v srdci. Hrál jsem tam, fandil jsem mu, prožil jsem tam nejhezčí roky a dospěl jsem k rozhodnutí, že bych za jiný ukrajinský klub už nastoupit nemohl.

Takže jste ve Slavii. Co jste o ní věděl před svým přestupem?
Věděl jsem, že to je klub s velikou tradicí, který v posledním roce získal titul a má ty nejvyšší cíle ve všech soutěžích. To pro mě byl vážný argument. Cítil jsem ve Slavii šanci dál růst a jít dopředu. Proto jsem se chtěl ukázat, prosadit se a zůstat.

Můžete srovnat Slavii a Dněpr?
Srovnat se to dá v tom, že oba týmy mají ty největší ambice. Úroveň a mentalitu bych zatím hodnotit nechtěl, na to jsem tady krátce. Ale cíle jsou stejné: boj o titul, Evropská liga, pohár.

Jste na svém prvním zahraničním angažmá. Je těžké zvykat si v cizině ve 35 letech?
Lehké to samozřejmě není. Každá země má svoji mentalitu, mužstvo má jiné zákonitosti, kterým se musím podřídit a přizpůsobit. Úkolem číslo jedna je jazyk. Musím se domluvit. Pracuji na tom, už docela dobře česky rozumím, ale bohužel se sám moc nedomluvím.

Pomáháte si s dalším Ukrajincem Eduardem Sobolem?
Je nám lépe, když jsme tu dva. Ale nejen to, máme tady ještě Jana Laštůvku, se kterým jsem sedm let hrál společně v Dněpru, to je velké plus, ten nám hodně pomáhá.

“ V Praze jsme moc spokojeni

Stýská se vám po Ukrajině?
Po domově se člověku stýská, ale je tady se mnou rodina, moji nejbližší, a tak se tu cítím skvěle. Líbí se mi Česko, Praha je krásné město, jsme tady spokojeni. Ani fotbalově si nemůžu stěžovat, hraje se tu dobrý fotbal, liga je zajímavá.

Jste v Praze s manželkou a dcerou?
S manželkou a s dětmi; děti tady chodí do školy.

Máte čtyři děti, že? Tři z prvního manželství...
Ano, je to tak. V Praze s námi žije naše dcera a můj syn z prvního manželství. Moje bývalá manželka žije s chlapcem a děvčetem v Moskvě.

Jak trávíte v Praze volný čas?
Syn hraje fotbal za Slavii, a tak ho často doprovázím. S rodinou také hodně času trávíme poznáváním města. Máte tady spoustu krásných míst: procházíme centrum města, parky a poznáváme i pražská sportoviště. Líbí se mi, jak tady lidé sportují kolem Vltavy, obdivuji všechny ty vodní sporty. Moc bych si přál, aby se takhle sportovalo i na Ukrajině. Češi jsou hodně sportovní národ.

Jak často se vracíte domů?
Tím, že tady mám rodinu, tak mě tam nic netáhne. Jsem v Praze spokojen, děti tu chodí do školy, mají své záliby a já mám svojí práci ve Slavii. Jsme tady hodně spokojeni.