Mezi kamarády si nechává při bitkách říkat Devastátor. Na to, že mu je čtrnáct, má slušnou páru a hlavně žádné zábrany. Přidá do kroku, aby dohnal mladého kluka, který právě zahnul okolo dětského hřiště v parku Folimanka pod pražským Nuselským mostem. Jde ho zbít, ač se neznají a nic si neudělali.
Mobily natáčejí, kamarádi hecují... Rychlý dotaz, jestli je klučina připravený na férovku. Než stačí překvapeně odpovědět, Devastátor napřáhne pravačku, zatne pěst a prudkou ranou přímo pod oko ještě za rychlé chůze srazí hubeného čahouna k zemi, až se i ostatní leknou.
Tři kopy do břicha, čtyři na hlavu, záklek a jedna pěst za druhou. Dvacet, možná třicet.Chlapec se svíjí v bolestech, ostatní mladíci smíchy. A rovnou v tu chvíli video nahrávají na sociální síť s jednoduchým výkřikem: FIGHT!
Bolí to jako čert
Agresivita dětí roste, stejně jako počty bitek – těch domluvených i těch, kdy si grázlové najdou náhodnou oběť. Ministerstvo školství chce rváče trestat ve školách, města zase agresivním dětem zakazovat vstup třeba do obchodních center.
Děti si domlouvají bitky a přes sociální sítě na ně zvou i diváky |
„Bolí to jako čert. Nemůžete nic dělat, když se snažíte bránit, stejně prohrajete a ještě vás dokopou,“ vypráví třináctiletý Jakub. Má oteklou půlku pusy. Během čtrnácti dnů dostal dvakrát. Vlastně třikrát – první ránu pěstí, kdy mu ji agresivní spolužák „nečekaně vypálil“, nepočítá.
„Nemůžu to nikomu říct. Dali na internet jedno video, kde mě třískají, a mají i druhé, kde už jsem se rozbrečel. Nedalo se to bolestí vydržet a nechci, aby ho viděli všichni ze školy,“ vysvětluje Jakub.
Policie aktuálně po celé zemi vyšetřuje několik incidentů, jaké popisuje Jakub. Jen v Praze zveřejnili kriminalisté dvě videa, ve kterých si rváči vyhlédli náhodnou oběť. Jednoho chlapce zbili a okradli, druhému po kopech do hlavy vyhrožovali, aby nic nehlásil. „V obou případech si útoky mladiství natočili na mobilní telefony a zveřejnili na internetu,“ vysvětluje policistka Eva Kropáčová, jak se dostali kriminalisté na stopu pachatelů.
Další bitky se odehrály v Pardubicích mezi panelovými domy, v Chebu pár metrů od základní školy, v Jindřichově Hradci v parku, v Třebíči před školou zase zbil chlapec dívku, protože se zastala hocha, kterého ztloukl gang pár dnů předtím.
VIDEO: Policisté pátrali na Letné po útočnících, kteří napadají chodce |
Nebo v Praze-Řepích, kde se pralo najednou až třicet školáků ze dvou čtvrtí. Uklidnit musela mladíky až policie, která pak několik dnů hlídkovala u škol, a nad městskou čtvrtí ve dnech, na které byly domluvené odvety, létal vrtulník. Pokud však čekáte, že všechny tyto bitky mají na svědomí největší sígři ze školy, mýlíte se.
Nuda a agrese ve filmech
„Vypracovával jsem znalecký posudek na děti z Jindřichova Hradce, které byly velmi inteligentní, studovaly gymnázium,“ říká českobudějovický psycholog Rostislav Nesnídal, zakladatel linky důvěry. „Děti se nudí, tak si vymyslí takovou zábavu. Rodiče na ně většinou nemají dostatek času, děti vidí bitky ve filmech, policisté pro ně nejsou hrozbou ani žádnou autoritou a tohle je pro ně zábava, vzrušení. Tam moc soucitu ani logiky není,“ dodává Nesnídal.
Policisté, kteří bitky přijedou v některých případech řešit, pro agresory nejsou hrozbou. „Stáváme se spíše dalšími herci v jejich videu, kdy jsou nadšeny, že bitku bude řešit policie, a agresoři mnohdy dělají ještě ramena, jak nemají z ničeho strach. Rozhodně před námi neutíkají,“ popisuje zážitky jeden z pražských policistů.
Zákazy vstupu a konspirace
Agresivita dětí narůstá tak, že ministerstvo školství a školský ombudsman vymýšlejí, jak mají na situaci reagovat samotné základní školy. „Vzniká metodický pokyn, materiál, který to má řešit,“ říká mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. Píše ho školský ombudsman Ladislav Hrzal, který za čtvrt roku obdržel přes 500 stížností na agresivitu či šikanu dětí mezi sebou nebo vůči učitelům. V úterý se nad tímto materiálem poprvé sejde s ministrem.
Nože, tyče, boxery. Dětské gangy si přes sítě domlouvají krvavé bitky |
„Metodika má školám říct, co dělat, když kantoři zjistí, že se rvačka nebo bitka někde mimo školu připravuje, že ji děti domlouvají, a co dělat, když zpětně zjistí, že k takové bitce došlo. Už dnes mají školy možnost dát agresorům zhoršenou známku z chování nebo žáka přeložit do jiné třídy,“ vysvětluje ombudsman Hrzal.
Inspirovat se chce i v zahraničí. V některých státech mají školy právo dítě například na týden ze školy vyloučit nebo si takové studenty a děti navzájem vyměňují, aby se dostaly do zcela nového prostředí i kolektivu.
Bitky se ve většině případů odehrávají mimo školu, třeba v obchodních centrech. Například v mladoboleslavském nákupním centru se takto děti perou poměrně pravidelně na parkovišti na střeše obchodního domu. A to jak chlapci, tak i dívky. Například v únoru dvě děvčata ztloukla spolužačku tak, že měla podlitiny. Po čtvrté takové rvačce se letos na konci května Mladá Boleslav jako první město v zemi rozhodla, že mladé násilníky bude trestat. Například zákazem vstupu právě do obchodního centra Bondy u autobusového nádraží.
Boleslav až dosud trestala tyto přestupky pokutami do pěti tisíc korun, které ale vždy více potrestaly rodiče než děti. Nově tak budou dětem mezi 15 a 18 lety ukládat až roční zákaz vstupu.
„Nepustíte ho půl roku do Bondy a to je pro něj sakra trest, protože je to jediné místo, kde se děti střetávají, hlavně přes zimu. Oni si to rychle řeknou a toto se dít nebude,“ věří náměstek primátora Jiří Bouška.
O krok napřed
Jenže děti jsou pořád o krok napřed. Dříve si kupříkladu bitky domlouvaly veřejně na sociálních sítích, jako je Facebook nebo Instagram. Dnes už se však stahují do uzavřených skupin, často komunikují v šifrách a nikoho „neprověřeného“ do nich nevpustí.
„Co je MaRuTa? Jestli nevíš, vypadni,“ odepisuje na Facebooku stroze a jasně dívka Bejbinka, když se reportér MF DNES pokouší přidat do skupiny jedné pražské party, která se schází v obchodním centru Chodov několikrát týdně.
Na bitky se dnes ale děti zvou i přes jiné sítě – třeba přes TikTok, kam organizátor umístí krátké video, v němž je napsané místo a čas rvačky. Místo většinou slangově označí tak, že mu rozumějí jen zainteresovaní školáci.
