Skupinu Zálohujme tvoří KMV, pod které spadá nejvíce prodaných vod v Česku, Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN), a Fakulta technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT). V úterý veřejnosti představili tři studie: analýzu materiálového toku petu v Česku, analýzu enviromentálních dopadů zálohového systému a zhodnocení finančních dopadů tohoto systému na jednotlivé skupiny.
Navrhovaný zálohový systém pro PET lahve a plechovky by se týkal balených vod, nealkoholických nápojů, piva a ciderů. Zálohované obaly by byly opatřeny unikátními čárovými kódy, zpětný výkup by byl zajištěn v místech prodeje. Záloha na lahev by byla tři koruny.
Podle analýzy systém nepočítá s financováním z veřejných peněz. Roční náklady na provoz systému ve výši 1,42 miliardy korun by byly plně kryty z prodeje čistého a vytříděného materiálu, poplatků od producentů a z neproplacených záloh. Úspora za sběr a likvidaci lahví by podle skupiny činila 199 milionů korun. Zásadním přínosem by bylo snížení odpadu pohozeného v přírodě, ve finančním vyjádření by šlo o téměř dvě miliardy korun ročně.
Během třídění se ztratí přes 40 procent lahví
Ze studie vyplývá, že v Česku se během spotřeby, třídění a dotřídění ztratí zhruba 42,7 procenta PET lahví uvedených na trh. „Ročně přicházíme o 24 tisíc tun materiálu. Je třeba zkoumat cesty, jak PET lahve recyklovat v maximální míře, lokálně a bez ztráty na kvalitě,“ uvedla ředitelka INCIEN Soňa Jonášová.
Zavedení záloh se KMV snaží propagovat už více než rok. Například i instalováním automatů na vracení petek v rámci maratonů RunCzech. „V běžeckém centru Running Mall je zatím jeden stroj, nicméně máme ambice tuto službu rozšířit v letošním roce v rámci dalších akcí RunCzech,“ popisuje mluvčí výrobce vod Andrea Brožová s tím, že o osudu takto vysbíraných lahví jednají a chtějí je nechat recyklovat do nových petek.
Noční můra výrobců
Pro ostatní výrobce je naopak zavedení záloh něco jako noční můra, i když otevřeně to říci nemohou. Jakákoli aktivita k omezení množství plastu či podpoření recyklace je dnes ceněna. A výrobcům, kteří nechtějí, aby lidé místo jejich vody doma pili kohoutkovou, nezbývá nic jiného než se co nejvíce zapojit do snahy být co nejekologičtější.
I z opatrných komentářů ale zaznívá strach, co bude, pokud se zavede zálohový systém. Jeho jednoznačným plusem je, že zvýší sběr petek k 90 procentům, ale na druhou stranu je hodně drahý jak na počáteční investice, které by se počítaly na několik miliard, tak na provoz.
„Proti zálohám nejsme, nedávno jsme jejich zavedení iniciovali například v Irsku. Pro nás je klíčové dosažení vysokého sběru i recyklace, nyní je potřeba se důkladně podívat, jaká je ta správná a efektivní cesta k jeho dosažení,“ uvádí například za CocaColu ředitel vnějších vztahů Petr Jonák.
„My nejsme principiálně proti, ale nechceme, aby zavedení zálohového systému ovlivnilo už fungující systém sběru plastů,“ uvádí podobně za Kofolu její mluvčí Jaroslava Musilová s tím, že se nebrání odborné diskusi na toto téma.
Opatrné je i ministerstvo, které si chce také nechat zpracovat studii, a to o dopadech zavedení záloh na stávající sběrný systém odpadu.
Nesešlapávat a odnést do obchodu
„Zavedení zálohového systému má svá pro i proti. Znamenalo by narušení již zaběhlého systému sběru plastu do žlutých kontejnerů, na který jsou lidé zvyklí, dobře funguje a provozují jej přímo obce,“ uvádí další z obav Petra Roubíčková, mluvčí ministerstva životního prostředí. Neboli lidé by se museli naučit třídit úplně jinak, lahve nesešlapávat jako dnes, ale neporušené je odnášet do obchodu. A to zřejmě ne do nejbližší malé večerky, ale do většího, kam se vejde automat.
Dnes se v Česku podle Eko-komu vysbírá zhruba osm lahví z deseti a je otázkou, zda navýšení k devíti je možné i skrze jiné a levnější cesty. Podle ministerstva to může jít třeba skrze další zahuštění stávající sběrné sítě, tedy žlutých popelnic, zvyšováním frekvence svozu, cílenými informačními kampaněmi. „A také je možné zvážit vhodnou formu dotřiďování využitelných odpadů ze směsného komunálního odpadu před jeho energetickým využitím,“ dodává za životní prostředí Roubíčková.
Česko navíc má podle ní ještě dost času na přípravu, protože cíl Evropské unie vysbírat 90 procent petek byl z roku 2025 odsunut o čtyři roky a návratnost 77 procent pro rok 2025 už Česko plní.
Podívejte se, které typy tašek škodí přírodě více a které méně:
