Stále patří k nejvytíženějším filmovým a televizním hercům v Česku. Mimořádné role, jako farář v Zapomenutém světle nebo sochař Mára v Pupendu, se však podle něj rodí jen vzácně, za správné konstelace v čase a prostoru. Herec musí mít zrovna ten správný věk a fyziognomii, dobrého režiséra a scenáristu. „Jsou to takové malé zázraky,“ uvedl s tím, že měl štěstí, jaké krásné herecké úkoly dostával.
Polívka není z těch, kteří mají vysněné divadelní role, vlastně pochybuje o tom, že takoví herci existují. „Spíš se spoléhám na to, že když už by byl nedostatek nabídek, tak si něco sám napíšu,“ uvedl.
Nápady jsou pořád
Od roku 1987 natáčí Polívka v nepravidelných intervalech televizní Manéž. Jestli bude pokračovat, záleží hlavně na brněnském studiu České televize. „Nevíme, jestli budeme dělat ještě další. Máme dobrou sledovanost a ohlasy, které ale asi nedolehnou k uším těch, co rozhodují. Jsem připraven ještě několik Manéží natočit, protože nápady jsou pořád,“ řekl.
Mnozí lidé si Polívku stále spojují s Divadlem Husa na provázku, kde začínal. Přes 25 let je však principálem vlastního Divadla Bolka Polívky. Dává mu to svobodu zvát si spolupracovníky dle vlastního výběru. Odpadá také nejistota, jaké role jako herec dostane, zda bude Donem Quijotem anebo Sanchem Panzou. „Hodně často se nám hercům stává, že zrovna nehrajeme to, co bychom chtěli hrát. A tím, že se člověk stane principálem, tak může víc rozhodovat o svém osudu,“ řekl.
Do Prahy na montáže
Ačkoli Polívkovo divadlo sídlí v Brně, má rád i Prahu – s nadsázkou říká, že tam jezdí na montáže. „Tam se filmuje, tam se dělají krásný věci. A jako divadelník chci být přítomný v pražském divadelním životě, protože je to opravdu ten vrchol. Když na tebe chodí lidi v Praze, opravdu se můžeš spolehnout, že na tebe budou chodit i v Rychnově nad Kněžnou nebo v Uherském Hradišti,“ řekl Polívka.
Do Brna podle Polívky mnoho lidí jezdí odpočinout si od Prahy a turismu, relaxovat a třeba se najíst v dobré hospodě, která není předražená. Mezi oběma městy by prý měl být „vyrovnaný a usměvavý vztah“.
„Dokud se budeme v Brně umět usmívat a dokud budeme mít dost místa, abychom nechali dvě židle pro hosty, tak to bude vždycky dobrý,“ uzavřel Polívka.
