„Nám brácha chybí pořád stejně. Ale na druhou stranu ho zaplaťpánbůh potkávám neustále znova a znova díky jeho synům. Zvlášť o prázdninách se potkáváme na stejných místech. Teď jsme třeba zase strávili náš týden v lese, kam jsme jezdívali s bráchou pětačtyřicet let. Díky jeho synům ho vidím pořád, jsou mu tak podobní! Každý si z něj vzal kus,“ míní Michal Dlouhý.
„I v jeho dvacetileté dceři Daniele se promítá Míra, jeho třetí tvář ženství, každý chlap by měl mít v sobě něco z ženy. Nic se nezměnilo. Míra mi pořád chybí. Chybí těm, co ho měli rádi, a chybí, i když se podívám na současnou televizní tvorbu,“ dodal.
Podle herce se výroba a natáčení hodně zrychlily, což se někdy projeví na kvalitě. Jeho bratr si ale prý vždy dokázal udělat svůj prostor a klid na soustředění. Využíval k tomu svou sílu osobnosti. Měl takové charizma, že se ho ostatní trochu báli, poslouchali ho, měli k němu respekt. Michal, který byl od Vladimíra o 10 let mladší, se klidné asertivitě od svého bratra nenaučil.
„My jsme byli rozdílní. On introvert, já extrovert a mám lidi rád. On měl lidi taky rád, ale měl od nich odstup, chtěl mít ten svůj svět a ten si chránil, uzavíral se. Já jdu spíš lidem naproti, spíš se snažím, aby byla pohoda na place, aby se to vůbec dodělalo a mělo to nějakou úroveň, dávám do toho hodně fyzické energie. Jdeme asi oba ke stejnému cíli, ale jinak. Já neumím moc odmítat. Ale co je víc? Jestli vás pak lidi mají rádi, nebo to, že se vás třeba bojí - jako některých kolegů - a nechtějí už s vámi pracovat? To se mi zase nelíbí. Radši to nějak překousnu a snažím se být příjemnej. Jen si třeba říkám, že to už nikdy neudělám... ale to už jsem si taky říkal víckrát,“ dodal Michal Dlouhý.
Herec Michal Dlouhý v divadelní hře Hráči:
7. března 2014 |
