Změny musí přijít. Biatlon zažil nejméně úspěšné MS od roku 2011

Jinak platí: Östersund 2019 je výsledkově nejhorším světovým šampionátem Čechů od roku 2011.

MS v biatlonu Výsledky šampionátu v Östersundu

„Musíme se podívat pravdě do očí a přiznat si, že nám to nejde,“ pronesl šéf svazu Jiří Hamza. „Nemá cenu strkat hlavu do písku před tím, že to není ideální, i když na druhou stranu si nemyslím, že by to bylo vyloženě tragické.“

Před osmi lety v Chanty-Mansijsku byla maximem výpravy 8. místa Šlesingra a Vítkové a žádná ze štafet neskončila lépe než desátá.

Letos? Davidová 7., 13. a 16., Vítková 13., 16. a 17., Krupčík 18. a 20., jinak už v první dvacítce nikdo. Mužská štafeta čtvrtá, smíšená šestá, singl mix devátý, ženská štafeta patnáctá.

Zatímco loni se biatlonisté po nevydařeném úvodu zimy postupně probírali a na olympijském kolbišti vyválčili stříbro a bronz, letos se tento scénář neopakoval.

„Zima je dlouhá, v březnu může být všechno jinak,“ utěšovali se lídři svazu ještě v lednu.

Tentokrát marně.

„Sezona se nám nepovedla. Je nutné sednout si po ní, vše rozebrat a něco změnit,“ prohlásil Michal Krčmář, v 28 letech nejmladší z kvarteta mužů, které jelo sobotní štafetu.

Problémem Čechů není střelba, ta se v sezoně často dařila i nad očekávání, hlavně u Moravce a Vítkové, často i u Krupčíka.

Problém se jednoznačně jmenuje běh.

Pouze Markéta Davidová svými pohárovými úspěchy vyčnívala nad ostatní. Ale i pro ni bylo mistrovství světa v záludném počasí víc velkou školou než útokem na medaile. Běžeckými časy už náleží mezi světovou Top 6, jenže ve větrných podmínkách stále sbírá zkušenosti, jak střílet.

„Také se musím naučit víc vytěsňovat tlak okolí. Byl to pro mě šampionát 50 na 50,“ bilancovala.

Proč zpomalili?

Takřka všichni ostatní členové A-týmu, kromě Tomáše Krupčíka a v závěru sezony Jessiky Jislové a snad i Lucie Charvátové, se naopak letos běžecky výrazně zhoršili.

Takové kolektivní zpomalení naznačuje systémovou chybu, nikoliv selhání jednotlivců.

Fotogalerie ze šampionátu 64 fotografií

„Je možné, že někteří byli přetrénovaní a jiní nedotrénovaní,“ podotkl Hamza.

Sportovní ředitel Ondřej Rybář zatím hlubší analýzy dělat nechtěl: „Teprve až v dubnu rozebereme všechna data.“

Zásadní změnou byl před sezonou příchod slavného norského kouče Egila Gjellanda k ženám a běžeckého asistenta Anderse Bratliho k mužům.

„Chtěli jsme se od Norů inspirovat,“ vykládal Rybář. „Ovšem na druhou stranu nejsme nýmandi, kteří tu předtím měli nefunkční systém.“ Na ten byli mnozí starší reprezentanti příliš navyklí a rázná změna jim nemusela udělat dobře. Proto nyní Hamza vyzývá k vytvoření do jisté míry kompromisního funkčního systému, který by byl jakýmsi česko-norským modelem.

„Už loni nám začal trochu ujíždět běžecký vlak,“ poznamenal „Norský systém je o větších objemech tréninku v nižších intenzitách. Ale zatím se jej u nás nedařilo plně naroubovat.“

Přesto by bylo chybou reagovat ukončením spolupráce s Egilem Gjellandem. Při příchodu k týmu dostal za úkol připravit reprezentaci pro hry v Pekingu 2022. A práce s teprve 22letou Davidovou se mu daří.

„Dohodli jsme se na dlouhodobém projektu. Má tedy nadále naši důvěru. Nejsme fotbal, abychom hned po osmi měsících zase měnili trenéra,“ konstatoval Hamza.

Letošní sezonu nazval šéf svazu rokem nula. Podle Rybáře se v poolympijské zimě vždy nejvíce experimentuje. Jak vidno, některé experimenty se nepovedly.

Ani se servisním týmem nepanuje údajně spokojenost.

„Lyže máme často jen velmi průměrné. A zapracovat musíme rovněž na kvalitnějším lékařském zabezpečení,“ plánuje Hamza. S tím má nově pomoci  i „online-lékař“, který bude připraven kdykoliv za týmem vycestovat.

Odrazit se jako Švédové

„Odstranit současné slabiny bez nějakých změn nepůjde,“ naznačil Rybář. Gjelland i Zdeněk Vítek, kouč mužů, mají na svých postech zůstat. „Ale změny určitě nastanou v realizačním týmu,“ řekl Hamza, byť zatím nebyl konkrétní.

Zvýšit se má také podíl Rybáře na koordinaci trenérů. 

Biatlon si na sebe v minulých letech upletl bič. Šestiletý seriál úspěchů navnadil fanoušky.

Jenže nyní přichází i generační krize.

Ještě hlubší prožívali po hrách v Soči 2014 Švédové, jejich štafety byly tehdy dojížděny o kolo. Tehdy začali tvořit úplně nový, velmi mladý tým.
O tři roky později se poprvé prosazovali. A loni v Pchjongčchangu i letos v Östersundu patřili k nejúspěšnějším.

„Jsme zeměmi s podobnou biatlonovou základnou. Švédové vykládají, že se inspirovali naší cestou vzhůru v letech 2010 až 2014,“ řekl Hamza.

Teď se role obrací a inspirovat se mohou Češi. Od příští sezony se proto mají též čeští mladíci mnohem častěji otrkávat v nejvyšší lize, i za cenu dočasných horších výsledků.

„Startujeme generační obměnu,“ vyhlásil Hamza. „Nezříkáme se odpovědnosti za chyby. Musíme se ze současné situace vyhrabat.“

Svět a MS v biatlonu 2019 Na co se bude vzpomínat Čtyři zlata Johannese Bö, ale... Tři z nich jsou z týmových klání, z individuálních „jen“ jedno, ze sprintu. Mnozí od něj čekali ještě víc. Čtyři vítězové. Každý z individuálních závodů mužů má jiného vítěze. Po Böovi triumfovali Ukrajinec Pidručnyj, Němec Peiffer a Ital Windisch. Čtyři vítězky. Stejně tak i každý závod žen má jinou šampionku: Slovenku Kuzminovou, Němku Herrmannovou, Švédku Öbergovou a Italku Wiererovou. Šokující skok. Došlo k němu ve větrném a sněhovém šílenství na poslední položce hromadného závodu. Ital Windisch se odrazil z 11. místa ke zlatu. Odstřelený titul. Kolaps na závěrečné stojce připravil ve stíhačkách o obrovský náskok a vítězství Johannese Bö i domácí Brorssonovou. Trápení velikána. Martin Fourcade je poprvé od roku 2011 bez zlata. A navíc i bez jakékoliv medaile. Prožil sezonu ve znamení trápení.