Dvojitá legenda Vlček: Zpohodlněl jsem, do kopaček už se nepřezouvám

Pohárové finále v Olomouci Slavia - Ostrava 2:0

Kolem s taktickou tabulí a bez typické kšiltovky prochází trenér Jindřich Trpišovský. Usmějí se na sebe. Také o něm vedoucí mužstva českého mistra Stanislav Vlček, klubová legenda Slavie i Olomouce, v rozhovoru pro MF DNES uznale vypráví. Nebo o chvění, jež způsobuje myšlenka na slovutnou Ligu mistrů. Rychlý útočník přezdívaný Vlčák ji vystřílel Slavii před 12 lety coby kapitán.

V Olomouci se cítíte jako doma?
Už je to pár let, ale pořád se sem vracím rád, protože jsem tady byl sedm let. Olomouc v lize sleduju a fandím jí, prožil jsem v Sigmě krásné fotbalové roky.

Jaké vzpomínky vám naskočí?
Zápasů spoustu, narodila se mi tady dcera. To bych vypíchl. Pak lidi kolem klubu, vždycky to fungovalo na přátelské atmosféře. Vzpomínám na to opravdu strašně rád.

Zkuste i na nějaký zápas.
Hráli jsme pohárové zápasy - s Marseille, Mallorkou. To byly pro nás top zápasy. A v lize pokaždé, když přijela Sparta nebo Slavia, to byl tady pro všechny svátek.

S Marseille jste na Andrově stadionu odehráli velké utkání. Proti vám hvězdy v čele se šedým vlkem Fabriziem Ravanellim, po dvou gólech mladíčka Marka Heinze z toho byla plichta 2:2.
A obrovské zážitky!

Stanislav Vlček v dresu Olomouce

Vybavím si ne tak významný mač. Nasázel jste v již zaniklém poháru Intertoto bulharskému Velbaždu Kjustendil čtyři góly.
Jo, jo. Vyhráli jsme myslím 7:0.

Osm. Další čtyři góly dal stoper Michal Kovář z penalt.
Máte pravdu. Soupeř nebyl tak kvalitní, ale dát čtyři góly se mi zase tak často nestávalo.

Kolikrát jste slyšel, kde všude jste mohl být, kdybyste před brankářem neplašil?
Mockrát, ale tak to prostě bylo. Když se ohlídnu za svou kariérou, tak přesto musím být spokojený. Nastřílel jsem přes sto gólů, odehrál jsem v lize přes čtyři sta zápasů. Měl jsem angažmá v Anderlechtu Brusel, Dynamu Moskva. Kdybych gólů dal víc, kdyby, kdyby...

Slovní spojení vzít nohy na ramena k vám na hřišti pasovalo. Shrbil jste se, vystrčil ramena a frnk! Doplácel jste v zakončení na svou přednost - rychlost? Na vše jste měl méně času...
Vždycky to tak mají tyhle rychlostní typy. S koncovkou jsou trošičku na štíru. Byl to i můj případ.

Stanislav Vlček Třiačtyřicetiletý rodák z Vlašimi zažil nejvydařenější fotbalovou sezonu v roce 2007, kdy dvěma góly do sítě Ajaxu pomohl v domácí odvetě Slavii k premiérové účasti v Lize mistrů. Vysloužil si přestup do Anderlechtu i nominaci do české reprezentace na mistrovství Evropy 2008 v Rakousku a Švýcarsku. V české lize nastřílel 94 branek, nejvíc za Sigmu (42), další dvě přidal při angažmá v Dynamu Moskva a deset v Anderlechtu. Vedle členství v Klubu ligových kanonýrů, ve kterém jsou hráči se 100 a více ligovými trefami, je hráčem s druhým největším počtem startů v české historii. V dresech Bohemians, Č. Budějovic, Olomouce a Slavie nastoupil k 456 mistrovským zápasům. Překonal svého bývalého spoluhráče Martina Vaniaka, ale Jaroslava Šilhavého z prvního místa nesesadil. Nynější trenér reprezentace nastoupil ve 465 zápasech.

I tak jste v olomouckém útoku v trojici se Slováky Lubomírem Reiterem a Peterem Babničem řádili.
Taky na ně vzpomínám. A na Marka Heinze, něco jsme spolu odehráli. Nechci na nikoho zapomenout. Za sedm let se v Olomouci protočilo hráčů spoustu, ale třeba zrovna s Lubo Reiterem nám to fungovalo.

Ryzí kanonýr a vy jste mu míče chystal.
Přesně tak. Nehrál jsem klasického útočníka, hrál jsem ze strany. Systém jsme měli na něm postavený. S Babničem jsme vytvořili sehranou trojku.

Do Olomouce jste přišel v jedenadvaceti z Českých Budějovic výměnou za Jiřího Povišera. To musela být výzva nahradit tahouna.
Byla. Tenkrát do Sigmy přicházel trenér Milan Bokša, bylo to po sezoně, která se Olomouci vůbec nevydařila. Pan Bokša mi zavolal, že Povišer se chce vrátit do Budějovic, a pokud bych souhlasil, měli by zájem, aby došlo k výměně. V mých očích byla Olomouc zase skok výš. Neváhal jsem a stěhoval jsem se. Bylo to kus za kus a věděl jsem, co tady Jirka odevzdal. Milan Bokša sestavoval úplně nový tým. Do útoku přišel Radek Drulák. Jako mladý hráč jsem byl v kabině s Martinem Kotůlkem, Oldou Machalou, Michalem Kovářem. To byli pro mě top hráči. Okamžitě jsem nabídku přijal. Ale nepředpokládal jsem, že tady vydržím takovou dobu. Bylo to správné rozhodnutí.

Zařadil jste se mezi ikonické sigmáky, nastřílel jste 42 gólů, což navzdory zahozeným šancím není málo.
Mám spočítáno, kolik jsem dal gólů dohromady, ne kde. Bylo období, kdy se dařilo, bylo období, kdy se nedařilo. Vypíchl bych i trenéry. Nejvíc se nám dařilo za pana Uličného. Po podzimu jsme padali, vytáhl nás na osmé místo a druhý rok jsme vyletěli a hráli zase o poháry.

Petr Uličný, bouřlivák i vtipálek. Jak jste ho poznal vy?
My jsme k sobě měli hodně blízko. Jeho syn bydlel nad námi, což jsem ze začátku nevěděl, až pak jsme se potkali v baráku. Zná celou moji rodinu. Ne že bychom se navštěvovali, ale potkávali jsme se. Teď mi po titulu volal jako jeden z prvních a gratuloval. Šméčka k němu patří, zvlášť když se dařilo. Schválně komolil jména. Bylo to s ním fakt super, ale i trenérsky a herně. Sigma pod ním předváděla skvělý fotbal.

Neuvažoval jste, že se v Olomouci usadíte?
Pan Kubíček (tehdejší sportovní ředitel Sigmy - pozn. autora) mě hodně lámal, abych zůstal. Tenkrát jsem dostal nabídku do Dynama Moskva, zahraničí mě lákalo, ale on mě přemlouval, abychom se v Olomouci usadili. S manželkou máme kořeny v Benešově u Prahy, tak jsme to zavrhli, protože bychom se stejně jednou vrátili. Máme tam oba rodiny, zázemí.

A vyrazil jste do moskevského Dynama za trenérem Hřebíkem.
Tohle bylo strašně narychlo. Odběhla podzimní část sezony a pan Hřebík mi před Štědrým dnem volal, dal mi na rozmyšlenou pět dní. Do toho se mi narodila druhá dcera, takže obrovská hektika, ale zase angažmá v takovém klubu jsem si musel zkusit, jinak bych si to určitě jednou vyčítal. V lednu jsem odletěl s Dynamem na soustředění. Kluby se pak ještě dohadovaly. Jednu chvíli to vypadalo, že už jsou domluvené, pak mi zase pan Kubíček volal, že se bohužel nedomluvily. Nakonec jsem tam byl necelý rok.

28 fotografií

Chtěl za vás nesmlouvavý ředitel Kubíček hodně?
Nevím, to jsem neřešil. Pan Kubíček se mě ptal, jestli tam opravdu chci, řekl jsem, že bych to vyzkoušet chtěl, ale pokud se nedomluví, zůstávám v Olomouci.

Štace v Dynamu skončila náhle s odchodem kouče Hřebíka.
Bylo to vázané na něj. Pomohlo mi to potom k angažmá ve Slavii, ale to jsem nemohl tušit. Pana Hřebíka odvolali za půl roku, přivedl si tři české hráče a hned nám bylo řečeno, že s námi nepočítají. Měsíc a půl jsme tam trénovali s juniorkou, ozvalo se mi Brno. Byl jsem s ním domluvený, že bych v srpnu ještě odešel, ale poslední dny přestupního termínu mi zavolal pan Csaplár s Pepou Jinochem, jestli bych neměl zájem jít do Slavie. Tak jsem se hned do Brna omluvil, tam to asi pochopili, a šel jsem do Slavie.

Sigma se už neozvala?
Ne.

Tehdy vás nemohlo napadnout, že to nejlepší vás čeká, že se po třicítce dostanete ještě do zahraničí a s reprezentací na Euro.
To je pravda. Největší úspěchy jsem měl kolem třiceti let - postoupili jsme se Slavií do Ligy mistrů. Ale já přišel do Slavie, když tam nebyly peníze. Situace nebyla příjemná. Ze všeho jsme se dostali. Po Csaplárovi to převzal Karel Jarolím, kterého bych vyzdvihl jako druhého osudového trenéra. Dal mi nejvíc. Slavia vylítla až do Ligy mistrů, uhrály se tituly a mně to ještě dalo ve 32 letech angažmá v Anderlechtu. Na konec kariéry fantastické.

Stanislav Vlček v dresu Slavie po silvestrovském derby se Spartou.

V Anderlechtu jste strávil rok a půl, dal deset branek a vrátil se do Slavie. Nešlo vydržet déle?
Měl jsem smlouvu na rok a půl, pak jsem vypadl ze sestavy a bylo jasné, že se v Anderlechtu nedomluvím, ale chtěli mě do Brugg, no a do toho se ozval Karel Jarolím, který po mně šel tvrdě. V zimě jsem podepisoval smlouvu do Slavie a ještě mi dobíhal kontrakt v Anderlechtu. Tenkrát byla Slavia jasná volba, protože jsem viděl, jak tam vše šlape. Skvělé mužstvo, chtěl jsem se vrátit, bohužel už to nebylo tak úspěšné z různých důvodů, ale největší byl, že došly peníze, které se po Lize mistrů rozhazovaly. Přišel jsem v době, kdy se mužstvo úplně rozpadlo. Pak to stálo za bačkoru.

Předpokládám, že to přebíjí euforie, jak jste Slavii proti Ajaxu dvěma góly zařídil Ligu mistrů.
Kde se objevím s fanoušky, tak se všichni o tom baví. Nechci přehánět, ale nevěděl jsem, že to bude pro Slavii takový fenomén. Liga mistrů byla po sedmi nebo osmi pokusech a zase teďka nadlouho ne. Se mnou byl TEN moment.

Připomeňte si, jak Stanislav Vlček pomohl vyřadit Ajax:

Tak se rodí legenda?
To bych neřekl. Ale nějakou stopu jsem v klubu, jako je Slavia, zanechal. A fanoušci na to vzpomínají.

Sedm let v Olomouci, sedm ve Slavii. Legendou jste napůl tam i tam. Fanoušky jste si získal.
Kde jsem byl, snažil jsem se odevzdat maximum a fanoušci mě tak vnímají, takže vztah s fanoušky Olomouce i Slavie mám skvělý. Když do Olomouce přijedu, se spoustou lidí se navzájem rádi vidíme.

Kariéru jste ve Slavii končil v šestatřiceti. Nebál jste se jako rychlostní typ té chvíle, až budete přicházet o dynamiku?
Rychlost se ztrácela, ale z toho jsem obavu neměl. Byl jsem opotřebovaný v hlavě. Profesionální kariéru jsem měl přesně dvacet let.

Jako dorostenec jste za Bohemku naskočil ještě v poslední sezoně federální ligy.
V listopadu 1992 jsem začal na Bohemce a v listopadu 2012 jsem končil posledním zápasem se Slavií. A tím, že se mi vyhýbala zranění, jsem byl v zápřahu pořád. Rychlost byla pryč, ale ještě by se dala nějak nahradit, jenže já už cítil, že to dál nejde.

Víc startů v lize má pouze současný trenér české reprezentace Jaroslav Šilhavý...
Jarda jich má víc jen o pár.

O devět. Zažíváte zase bohatou Slavii. Vážíte si toho víc, když dobře víte, jak bídně na tom byla?
Pokud si projdete obdobím, kdy je všechno špatně, a teď zažíváte tohle, tak je to balzám na duši. Ve Slavii jsme si prošli časy, kdy jsme nebrali peníze. Strašně si užívám, jak je to našlápnuté teď.

Jako vedoucí mužstva máte pořád blízko k hráčům, že?
Ano, když jsem končil, nevěděl jsem, co se bude dít. Víte, jak to je, jaké problémy zapojit se do normálního života mají sportovci. Měl jsem z toho velký strach. Všichni vypráví, jak jim chybí kabina. Pokud jste dvacet let v kolektivu s klukama, pořád legrace, a teď z toho vypadnete, tak je to těžké. Já v kabině zůstal, což je pro mě moc důležité. Jsem s mladými kluky a fotbal mi vůbec nechybí. Už si ho nezahraju.

Stanislav Vlček slaví coby vedoucí mužstva slaví se Slavií triumf v českém poháru.

Ani za mateřský Divišov?
Odehrál jsem pár zápasů a zabalil to. Je to jiné, ale pořád mám fotbalové víkendy v kabině. Strašně mě to baví a jsem za to moc rád.

Báčko na tréninku si dáte?
Vůbec. Nadávají mi, smějí se mi, trenéři nabádají: Pojď! Ale já tak zpohodlněl, že už se do kopaček nepřezouvám.

Jak chutná titul bez kopaček?
Srovnat se to nedá. Když jste na hřišti, je to euforie. První titul, co jsem byl vedoucí, byl krásný. Užil jsem si to. A teď druhý to samé. A nejen titul, ale celou sezonu. Poháry se Sevillou, na Chelsea. To je fakt neskutečné. Jsem šťastný, že u toho můžu být, i když ne na hřišti.

Když pomineme čínské peníze, v čem je kouzlo Slavie?
V Jindrovi Trpišovském s Honzou Nezmarem. To je dvojka, která funguje. Realizační tým se vzájemně našel. Jsou to blázni, ale v dobrém. Zapálení kluci. Jindra je neskutečně pracovitý trenér. Sám jsem byl zvědavý, když k nám přicházel z Liberce: Ve Slavii je jiný tlak než v Liberci. Jak to zvládne? Kolikrát to hráči nezvládnou, natož trenér, který má větší zodpovědnost. Popral se s tím neuvěřitelně. Kluci ho strašně berou. Důkazem je double. Úžasná sezona.

Nabušený kádr drží pohromadě. Jak koušou hráči jako Hušbauer, Škoda nebo Stoch, že nejsou pokaždé v sestavě?
Někdo si přijde pobrečet, že nehraje, ale zase když vidí, že to někam směřuje, a ví, že za týden bude znovu v sestavě on a nebude tam kolega, tak to pochopili Milan Škoda, Pepa Hušbauer i Miňo Stoch. A když naskočili, týmu vždy hodně dali. Jindra je přesvědčil, že to takhle bude. Kluci to vzali, a to neměl v Liberci takové osobnosti. I díky tomu jsme tam, kde jsme. Máme 25 hráčů a všichni chtějí hrát. To není někdy jednoduché.

Ligu mistrů jste Slavii před dvanácti lety trefil, v létě vás od ní bude dělit jedno předkolo. Zase přijde chvění?
Ano, je to nejvíc. Budeme k tomu směřovat celou přípravu. Bude to cíl číslo jedna na začátku sezony. Dostat se tam by bylo famózní. Tým na to máme. Věřím, že ho podržíme, když je taková šance. Pak je to také o losu. Se Sevillou jsme si vyzkoušeli, že je to padesát na padesát, že se můžeme měřit skoro s každým. Ale můžeme narazit třeba na Ajax, což by bylo hodně těžké. Půjdeme se poprat a uvidíme.

Však víte, že i s Ajaxem to jde.
Ale to musí být při vás všichni svatí.