A nutno podotknout, že moc rád. Záchrana přitom byla pro Nové Město na Moravě reálná pouze tehdy, pokud by Vrchovina vyhrála v Kroměříži, Rýmařov v Dolním Benešově a Líšeň v Hodoníně.
„Opravdu si myslím, že ta šance nebyla ani na pět procent. Spíš možná na jedno. Jako by si někde někdo tam nahoře přál, aby to dopadlo právě takhle,“ usmíval se Zeman.
Takže vy jste prostě jeli na zápas s tím, že máte jasno o sestupu...
Přesně. Už celý týden jsme si říkali, že jsme divizní. Dokonce probíhaly pohovory s hráči, jestli s námi budou pokračovat dál i v divizi.
Údajně si tým kvůli očekávanému sestupu nechtěl převzít cenu při tradičních městských slavnostech Nova Civitas. Je to pravda?
Byli jsme vyhlášeni nejlepším kolektivem za minulý rok, kdy jsme postupovali do MSFL. A kluci teď řekli, že přece nepůjdou na pódium dělat nějaké vopičárny, když letos sestupujeme. Nakonec jsem šel s předsedou klubu jen já.
Každopádně vyhrát jste v Kroměříži asi chtěli...
No jasně, s tím jsme na zápas odjížděli. Chtěli jsme se loučit vítězstvím, protože jsme si říkali, že pád s 35 body není přece zas tak špatný.
V zázrak jste nevěřili?
Nepočítali jsme s ním. (usmívá se) Prostě jsme jeli vyhrát svůj zápas. Věděli jsme, že Kroměříž nemá stopery a navíc jí chyběl i jeden dobrý střední záložník, který byl někde na svatbě. Chtěli jsme soupeře zaskočit, jít brzy do vedení a to se povedlo.
Nervózní jste nebyl ani trochu?
Vůbec. Říkal jsem si, že není možné, aby se všechno seběhlo v náš prospěch. O poločasu jsem proto ani nepátral, jaké jsou další výsledky. Až někdy v 70. minutě na stadionu hlásili, že Líšeň vyrovnala a Rýmařov vede.
Co vás v tu chvíli napadlo?
Řekl jsem vedoucímu mužstva, ať mi skočí pro mobil, že možná ještě bude nějaká sranda. A ona nakonec skutečně byla. (směje se)
Věděli jste hned po zápase, že se povedla záchrana?
Ještě asi čtyři minuty jsme čekali na konečný výsledek z Hodonína a pak už to bylo hrozně emotivní. S námi na ten zápas jelo třicet našich fanoušků, kteří byli neuvěřitelní. Nejen teď, ale po celou sezonu. Všichni jsme se pak radovali společně. I slzy dojetí byly.
Zažil jste někdy předtím podobný zázrak?
Ne. Už dlouho jsem si moc přál zápas, v němž půjde o všechno nám i soupeři. Aby to bylo hop nebo trop. Ale tohle bylo naprosto nereálné. (usmívá se)
Předpokládám, že po takhle hektickém a šťastném konci asi u týmu zůstanete, nebo ne?
Já bych ho neopustil ani v divizi. Chtěl jsem připravit tým tak, abychom zase bojovali o postup. Nové Město je zvyklé hrát buď o postup, nebo o záchranu.
A co hráči, také mají chuť pokračovat?
Musím říct, že někteří byli rozhodnuti úplně skončit. Ať už kvůli tomu, že se chystají stavět nebo ze zdravotních důvodů. Nicméně tenhle zážitek s nimi tak zamával, že do jednoho všichni řekli, že chtějí pokračovat dál.
Takže už plánujete přípravu, nebo si dáte aspoň pár dnů volno?
Do konce týdne budu žhavit linky kvůli doplnění kádru, musím připravit přípravu i tým. A v neděli pak odjedu na týden s rodinou na dovolenou do Španělska. Trochu si odfrknout.
Aspoň na týden fotbal úplně vypustíte?
(chvíli váhá) No to nevím, asi to moc neumím.
Co bude potřeba udělat, abyste příští rok měli záchranu jistou už mnohem dřív?
Těžko říct, protože s námi budou hrát profíci – béčka ligových klubů. Navíc se plánuje zúžení z 18 týmů na 16, takže by mělo padat možná čtyři, ale možná taky až šest mužstev. Což mi teda přijde nenormální. Nebude snadné pod sebe někoho dostat, ale budeme bojovat. Zkusíme zopakovat letošní konec.
