Amerického kouče českého výběru Kena Scalabroniho trápila před turnajem velká marodka. K dovršení všeho Kristýna Brabencová onemocněla den před odletem na šampionát, Češky tak na turnaji byly jen v jedenácti. Zdravotní potíže lehce narušily plány, jak vybojovat pro silný ročník 1999 elitní šampionát.
„Určitě jsme byly před turnajem nervózní. Pořád přibývaly zraněné nebo nemocné hráčky. Nepříjemné byly hlavně absence Natálie Stoupalové, Michaely Krejzové a Kristýny Brabencové. Chyběly nám podkošové hráčky, takže to skončilo tak, že jsem i já musela na pivota, přestože normálně hraji na křídle. I tak ale zůstával cíl postoupit do elitní divize, aby si jí mohly zahrát holky silného ročníku 1999, které jsou z šestnáctek evropské šampionky a loni v osmnáctkách byly čtvrté,“ říká Hošková, sama ročník narození 1998.
Český tým sice na turnaji ani jednou neprohrál, kromě zápasu s Islandem to však nebyly nijak jednoduché duely. Pět dalších zápasů skončilo maximálně rozdílem sedmi bodů a často se rozhodovalo v posledních minutách.
„Strašně moc jsme bojovaly a předvedly jsme velké odhodlání, což bylo v těch vyrovnaných koncovkách klíčové. Myslím si, že jsme o něco víc chtěly vyhrát, párkrát při nás stálo i štěstí,“ tvrdí basketbalistka studující a hrající ve Spojených státech na Casper Junior College.
Rozhodujícím zápasem bylo semifinále, kde Češky bojovaly s domácími Rumunkami o jistotu postupu. Před naplněnou halou fandící soupeřkám měl český tým zápas pod kontrolou, když ještě půl minuty před koncem vedl o pět bodů. Pak však přišlo několik chyb a o dvacet sekund později mohly Rumunky otočit skóre. Ovšem Češky výhru uhájily.
„To byly na hřišti obrovské nervy. Hlavně když jsme jedenáct sekund před koncem špatně vyhodily a Rumunky získaly míč. Naštěstí jsme se pak nahecovaly a nenechaly soupeřky vůbec vyhodit, čímž jsme vlastně pojistily výhru. Hodně jsme si potom oddechly, protože bychom musely o postup do divize A bojovat ještě v zápase o třetí místo,“ shrnuje Hošková.
Závěr divokého zápasu s Rumunskem poznamenal i spadlý reklamní panel před českou lavičkou. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
„Já jsem byla na hřišti, takže jsem to neviděla, ale holky se prý radovaly, vyskočily a do panelu nějak šťouchly, až spadl na zem. Naštěstí tam nikdo neměl nohu nebo tak něco. Po zápase jsme to pomáhaly pořadatelům zvedat a doufaly jsme, že to není rozbité,“ směje se Hošková, která v Česku naposledy působila v dresu Žabin Brno.
Ve finálovém duelu celého turnaje s Běloruskem už pak ani jednomu týmu takzvaně o nic nešlo, když měly oba jistý postup do divize A, Češky však prokázaly větší chuť po vítězství a po výsledku 68:47 ukořistily titul z divize B.
„Bělorusko jsme porazily hned v prvním zápase na turnaji, takže jsme si věřily, že je znovu porazíme. Do finále jsme šly s tím, že jim nenecháme výhru, když víme, že na ně máme. Myslíme si, že patříme do elitní divize, a chtěly jsme to jasně ukázat,“ říká usměvavá Lucie, jejíž sestra Kamila Hošková působí také v USA, na univerzitě Rider.
Lucie Hošková se stala se 13,6 body na utkání nejlepší českou střelkyní na šampionátu a desátou střelkyní celého turnaje, v popředí statistik byla i v doskocích, kterých sbírala 7,3 na zápas. Zřejmě jen těsně jí uniklo zařazení do nejlepší pětky turnaje, kam se dostala její spoluhráčka Veronika Voráčková. Ta byla zvolena i nejužitečnější hráčkou celého šampionátu.
„Individuálně se mi dařilo na turnaji dobře, ale celkově jsme si hezky dávaly míč z ruky jako tým, takže bylo jedno, kdo ty body dá. Střelecky se mi nejvíc dařilo proti Turecku, kdy jsem dala 20 bodů, ale největší radost jsem měla po semifinále s Rumunskem. To byl opravdu důležitý zápas, tak jsem byla moc ráda, že jsme ho zvládly. Strašně moc jsme si celý turnaj užily, měly jsme skvělou partu a završily jsme to postupem, tak můžeme být spokojené,“ uzavírá.
