Pro rodáka z Aljašky jsou ulice české metropole poněkud stísněné. Jenže teď už si na nich musí poradit i za volantem silného Hyundai Genesis, jejž řídí hráč měsíce v Kooperativa NBL.
Pro amerického rozehrávače, který v Evropě zažívá premiéru, to budou vůbec první odřízené kilometry v Česku.
„No, jsem na to hodně zvědavý,“ přiznal hned po převzetí vozu nevysoký Afroameričan. „Se všemi tramvajemi kolem, na úzkých pražských silnicích a malých parkovacích místech to bude trochu jiné, než na co jsem zvyklý,“ dodává 25letý řidič, který auta prohání už deset let.
„Povolení jsem měl od patnácti a řidičák od šestnácti. Naštěstí jsem zatím neměl žádnou nehodu, tak na tom snad nejsem špatně,“ klepe na dřevo.
Na rozdíl od Aljašky navíc nebude muset ráno svůj nový povoz složitě rozmrazovat.
„Slyšel jsem, že na Aljašce může při extrémně nízkých teplotách motor zamrznout i cestou. Na vlastní oči jsem to ale nikdy neviděl, a ani neznám nikoho, komu se to stalo.“
Vzhledem k tomu, že v některých částech Aljašky v zimě nestoupne teplota nad minus 20, se dá předpokládat, že česká zima byla pro rodáka z Anchorage slabým kafem.
Anebo alespoň poslední, spíše mrazivější týdny, už byly podle jeho gusta? „Zas tak hrozně chladno tu nebylo, pořád jsem nosil kraťasy s mikinou. Spoluhráči si sice stěžovali, že si ani nevezmu kalhoty, ale prostě nebyla zima,“ až téměř šokuje svou odpovědí běžného našince. „Nepotřebuju tady ani rukavice. Možná si jen nandám kapuci od mikiny, když prší. Nebo když je trochu chladněji.“
Na Bookerta si ostatně nestěžovali jen kolegové z pražských Nuslí. Už na univerzitě Florida State, kam se za zimou rozhodně nejezdí, si jednou posteskl i nigerijský pivot Michael Ojo, že spolubydlící zvyklý na chladnější odchov požadoval na pokoji o dost menší výhřev.
Michael Ojo z Florida State smečuje proti Pittsburghu.
Nigerijský basketbalista Michael Ojo z Florida State vystupuje na tiskové konferenci.
„Já jsem část dětství strávil i v Jižní Karolíně a rok i v Las Vegas, které leží v poušti, takže Florida už pak nebyla taková hrůza. Horko ale nesnáším, nemůžu v něm ani spát,“ přiznává Bookert, který letošní sezonu začal v americké soutěži G-League, sloužící jako farma NBA.
Možná to bylo právě chladným únorem, že se Devon Bookert na ligových prknech tak rozohnil, i když v jeho případě spíš zmrazil, a USK pomohl k dokonalé bilanci 4-0 famózními výkony s průměry 19,3 bodu, 5,3 doskoku, 1,8 zisku, 3,8 asistence, 6,5 získaného faulu a užitečností 27,3 za 31 minut.
Proměnil 22 z 25 trestných hodů, když během tří utkání proměnil 17 šestek v řadě, bilanci trojek měl během sledovaného měsíce 18/11 a USK mocně vrátil do boje o play-off.
Co se s celkem, kterému se už vzdalovala vidina vyřazovacích bojů, stalo, že opět našel vítězný šém?
„Sehráli jsme se jako tým, před několika tréninky jsme měli společné mítinky a rozhodli se dát do zbytku sezony všechno. Trenér si se všemi z nás promluvil a pozitivně nám vysvětlil, co bychom měli zlepšit,“ říká i na adresu řeckého kouče Chugaze, který týmu před koncem roku v řadě zápasů chyběl.
Devon Bookert (u míče) z USK Praha střílí trestný hod během utkání s Děčínem.
A byla to právě i první utkání pro nováčka v týmu Bookerta, který přišel až na konci listopadu jako náhrada za tehdejšího top střelce Quentina Petersona, jenž nabral směr Jižní Korea.
Až do poloviny ledna jeho příspěvky byly hodně skromné. Od té doby však jede jako pila a na požádání chrlí dvacetibodové výkony. Možná i proto, že se už lépe sžil s křídelní rolí.
„Střídám celý život obě pozice guardů, ale nejkomfortněji se cítím na rozehře. Po příchodu sem jsem si jen musel trochu zvyknout a přizpůsobit se jiné hře i pravidlům v Evropě,“ přiznává Američan, který cenou pro MVP z české ligy notně překvapil i svou rodinu v zámoří.
