Rivers mladší dokonce částečně se svými kritiky souhlasí.
„Lidé říkají, že bych v lize už nebyl, kdyby mi otec nedal šanci. Jestli je to pravda, to nevím. Nemůže to říct nikdo. Možné to je. Ale stejně tak je možné, že mi otec dal šanci proto, že věděl, co ve mně je. Když mě Clippers získali v roce 2015, řekl mi na rovinu, že jestli na to nebudu mít, po sezoně se mě zbaví. Já jen dělal vše proto, aby se to nestalo,“ vzpomíná Austin na těžké basketbalové začátky v Los Angeles.
Rodákovi ze Santa Moniky nepomáhá ani to, že se často chová navenek namyšleně a jeho oblíbenou součástí hry je „trash talk“. Tedy hlasité hecování s protihráči.
„To si také uvědomuji, že si všichni říkají, že jsem z bohaté rodiny, jsem přehnaně sebevědomý a moc mluvím. Kdybych ale neměl takové sebevědomí, nikdy bych nezvládl tu negativitu, kterou lidé vysílají mým směrem už od střední školy. Od kritiků beru energii, která mě pohání v mé práci a dostala mě až sem. Prakticky při každém zápase slyším spousty sprostých slov mířených mým směrem a kdybych se to nenaučil zvládat, nikdy bych v NBA nehrál,“ pokračuje Rivers.
Pětadvacetiletý rozehrávač se rozhodl mluvit o nepříjemném tématu poté, co byl v centru velké hádky při zápase Clippers s Houstonem, která dospěla až k tomu, že hráči Rockets prošli do šatny domácích a chtěli si to s Riversem a spol. vyříkat.
On sám před nálepkami neutíká. Ví, že je trochu namyšlený, že na hřišti provokuje a není oblíbený. Uvědomuje si, že by zřejmě nedostal druhou šanci v NBA po nepovedeném začátku v New Orleans, kdyby jeho otec nebyl trenér a v té době i generální manažer týmu.
Je mu jasné, že je zřejmě nejnenáviděnějším hráčem NBA, ale také je členem základní pětky týmu, který i přes spoustu zraněných bojuje o postup do vyřazovacích bojů. Průměrně střílí kolem 16 bodů na utkání a má na svém kontě i několik výborných výkonů v play-off.
Austin Rivers a jeho otec a zároveň trenér Doc Rivers si vysvětlují nedokonalost ve hře LA Clippers.
„Podívejte se na má čísla. Každým rokem se zlepšuji i přesto, že mě stále všichni kritizují a já nikdy neodpovídám. Události kolem zápasu s Rockets mě ale donutily se vyjádřit, protože se znovu spustilo to, že do ligy nepatřím. Byl jsem špičkovým středoškolským hráčem, chodil jsem na univerzitu Duke a byl vybrán v draftu na desátém místě. Jen jsem první roky neplnil očekávání, někdy prostě zabere čas, než se hráč v NBA prosadí,“ vypráví borec s číslem 25 na dresu.
„Nikdy jsem nechtěl, aby mě lidé litovali. Tvrdě jsem pracoval a věřil, že se zlepším. Letos hraju v životní formě. Jsem moc pyšný na náš tým. Máme pořád někoho zraněného, a přesto hrajeme o play-off. Lidi nás jako vždy nerespektují,“ říká Rivers, který sám dlouho stál kvůli kotníku.
Říká, že po hádce v duelu s Rockets volal druhý den s houstonským křídelníkem Trevorem Arizou a po telefonu si vyříkali události vzájemného zápasu. Nemluvil však prý se svým bývalým spoluhráčem Chrisem Paulem, který byl na něj také naštvaný.
V červnu vydala televize ESPN zprávu, podle které byl jedním z důvodů letního odchodu Paula do Houstonu jeho vztah s trenérem Riversem i jeho synem.
„Tahle zpráva mě moc mrzela, protože Chrise moc uznávám jako jednoho z nejlepších hráčů historie a moc jsem se od něj naučil. Jezdil jsem za ním v létě trénovat do jeho domu v Severní Karolíně. On mi pomohl stát se hráčem, jakým jsem teď, takže doufám, že ty zprávy se nezakládají na pravdě,“ uzavírá Rivers.
