Nepsaný hokejový zákon mluví o tom, že v době play off zůstávají skryty uvnitř šatny informace o zraněních hráčů, aby jich soupeř nemohl zneužít.
V případě Martina Dočekala, útočníka Komety Brno, tajnosti nejsou potřeba. Fotka, na které má ruku v sádře, proběhla internetem, stejně jako je oficiální informace, že první odhad doby léčení zlomené záprstní kůstky na Dočekalově levé ruce jsou tři týdny.
Ostatně toho, že urostlý bojovník Kometě chybí, si nešlo v druhé polovině čtvrtfinálové série s Vítkovicemi nevšimnout. Dočekal je třetím nejvytíženějším hráčem obhájců titulu na oslabení a jeho bránění početní nevýhody ve dvojici s kapitánem Leošem Čermákem patří k ozdobám v herním rejstříku mužstva. V semifinále, minimálně v jeho velké části, s touto zbraní Kometa nemůže počítat. Ať už svoji další sérii začne příští čtvrtek, nebo do ní vstoupí v sobotu, Dočekal u toho bude maximálně jako divák.
A taky fanoušek.
„V týdnu jsem si dal trochu volno, protože s tou rukou se nedalo nic dělat. Potřeboval jsem, aby se moc neprokrvovala, aby kost dobře srůstala. V pondělí doufám, že začnu šlapat na kole, abych se udržoval, a budu doufat, že se ještě na led vrátím, když to kluci v semifinále zvládnou,“ hlásí 27letý hokejista.
Je to paradox: na ledě schytá každý zápas daleko nápadnější rány, než byla ta, která ho vyřadila z provozu během třetí partie proti Vítkovicím.
„Stalo se mi to v nějakém souboji. Ani úplně nevím kde. Při dalším střídání jsem šel na led, ale píchalo mě v tom. Musel jsem na rentgen, který zlomeninu potvrdil,“ popsal.
O tom, že mu zranění způsobil někdo z protihráčů úderem holí, pochybuje. „Je tam chránič. Sekerou to takto nezlomíte. To jsem spíš prsty do něčeho narazil. V záprstí jsou kůstky takové jemné, křehké,“ přemítá. Buď jak buď, je to v kariéře rodáka z Třebíče, pověstného svojí odolností, první zranění tohoto typu. Základní část extraligy absolvoval bez jednoho zápasu kompletní, za poslední tři roky chyběl jen jedenáctkrát.
Bez úhony překonal i v únoru náraz do pardubického beka Marka Trončinského, který mu nastavil ukázkový strom. Tehdy to byla ošklivá scéna, kdy se Dočekal s vyraženým dechem několikrát skácel k zemi a třásl se.
„Šlo o to, že mě při nádechu trefil loktem na trojúhelník. Vypadalo to dost blbě, protože jsem chvilku nemohl dýchat a kluci se mě pokoušeli nahodit, tak jsem tam sebou škrábnul. Jinak mám ale tělo pevné. Tam jsem věděl hned, že to nic nebude,“ vzpomíná Dočekal na náraz, jehož následky vyděsily fanoušky v hledišti a polekaly i Trončinského.
Kometa v play off |
„Doufám, že bude v pořádku, seženu si na něho číslo a napíšu mu,“ plánoval.
Nakonec, když zjistil, že Dočekal je „jen“ otřesený, mu poslal pouze osobitý vzkaz po Tomáši Vondráčkovi, který za Pardubice v sezoně hrál: „Zeptej se ho, jaký to je, srazit se s automatem na kolu.“
Dočekala tím pobavil. „Nikdy jsem Trončinského bez dresu neviděl, ale podle jeho hlavy soudím, že figuru bude mít asi výstavní,“ smál se.
Druhý den po tomto „nárazu do automatu“ šel normálně na trénink.
Na to si bude muset nechat v nejbližší době zajít chuť. Pro závěr série s Vítkovicemi na jeho místě nastupoval právě Vondráček, hokejovým naturelem podobný buldok, a je pravděpodobné, že to tak zůstane i pro semifinále.
I když i do této série by Dočekal, pokud se potvrdí původní odhad o třech týdnech léčení, teoreticky zasáhnout mohl. Nejzazším koncem semifinále je 11. duben, což by bylo tři a půl týdne od zranění. Finále pak začne 14. dubna a skončí nejpozději o dvanáct dní později.
Tak daleko se Dočekal zatím dívat nechce. Dlouhý čas si krátí sledováním dalších zápasů v televizi, z nichž vyčetl, kdo by na Kometu mohl mezi čtyřmi nejlepšími vyjít. Třinec.
„Pro nás je jedno, koho dostaneme, ale myslím si, že to vyjde nejspíš na Oceláře. Tuším, že to Plzeň s Olomoucí dá, Liberec že to zvládne s Hradcem Králové a Třinec že to taky zvládne s Pardubicemi,“ vyložil svoje tipy na stůl.
Jinak toho moc dělat nemůže. Ani na ryby se nedostane, což je jeho velký koníček a taky aktivita, kterou si krátil čas loni mezi sériemi v play off.
Teď to kvůli zlomenině nejde.
„Pauzu snáším blbě,“ přiznává. „I běžně, když máme den dva volno, tak mně to dělá zle. Nemůžu se pak do toho dostat. Raději jsem v zápřahu a furt jsem na zimáku. Už se doma nudím a chtěl bych něco dělat. Zatím to ale nejde,“ lituje.
Při náročném způsobu hry a nasazování do oslabení, kde tělem pochytá hodně puků, je trochu s podivem, že jde o jeho první zlomeninu.
Pro to má Dočekal svoje vysvětlení: „Možná mám tělo přizpůsobené těm ranám, protože mě nebolí. V kondici jsem taky. I když mě trefují do nártů, tak to bolí na začátku, druhý den to mám trochu nateklé, jinak o tom ale nevím. Nebo mám štěstí, že mě soupeři dobře trefují. No a pak přijde takováhle prkotina.“
