Na hřišti ukázněnou, soustředěnou, talentovanou a silnou.
Po úspěšné práci rozjančenou a pořád krapet nerozvážnou.
Když zrovna vyhrajete mistrovství světa, je všechno dovolené.
Klidně tančíte na stole před reportéry, s uhrančivou zlatou soškou, která se obvykle pečlivě ukládá do trezoru, se kloužete po zadku v loužích nebo familiárně šeptáte svému prezidentovi, že je kabrňák.
I to – a mnohem víc – se Francouzům přihodilo od nedělního večera. Stačilo porazit Chorvaty 4:2 ve finále a patřil jim svět.
Ne v nadsázce, ale se vším všudy.
Útočník bez gólů. A ti ostatní
„I když čtrnáct hráčů bylo na mistrovství světa poprvé, věřil jsem, že to dokážeme,“ hrdě prohlásil Didier Deschamps, než začala veselice v Elysejském paláci.
Pokud to Francouzi dokázali už letos, můžou úspěch zopakovat?
Proč by ne?
Slovy klasika: Modrá je dobrá.
A třeba může být ještě o lepší.
Přitom brankářský kapitán Lloris udělal ve finále kiks jako vrata a útočník Giroud nejenže nevstřelil jediný gól, ale ani jednou ze třinácti pokusů netrefil prostor branky. A komicky minul i ve chvíli, když rozhodčí Pitana ukončil finále. Giroud se přihrnul k opuštěnému míči, nakopnul ho a... Zase nic!
Francouzi, kteří od prezidenta Macrona dostanou státní vyznamenání Řád čestné legie, zaujali precizností a klidně v tom můžou pokračovat. Měli druhý nejnižší věkový průměr na turnaji, což je obrovská devíza.
Deník L’Humanité naťukal titulek „Hlava ve hvězdách“ a v komentáři zdůraznil: „Deschampsův tým je mladý, soudržný a s budoucností.“
Ano, s velkou budoucností!
I když příští světový šampionát v Kataru vypukne až za 1 587 dní, což se zdá jako nekonečno, můžou Francouzi směle uvažovat o tom, že by titul obhájili. To samé dokázali zatím jen Italové – ve velmi diskutabilních kulisách roku 1938, a úžasní Brazilci v Chile 1962.
Obhájit? Španělé to nezvládli
Není to tak dávno, co fotbalovému světu vládli Španělé. Mezi lety 2008 a 2012 vyhráli, co se dalo: dvakrát Euro, jednou mistrovství světa. Stvořili dynastii, na kterou se nezapomene. Xavi, Sergio Ramos, Iniesta, Casillas, Fernando Torres... Jenže světový titul neobhájili.
Francie mistrem světa |
Francie může, protože stojí na opravdu pevných základech.
Především – tým je mladý a v podobném složení může zvládnout ještě dva nebo tři velké turnaje. Věkový průměr jde jen těsně přes 26 let a v záloze číhá dost talentů, které vyrůstají ve špičkových akademiích po celé zemi.
V ruském turnaji Francouzi přesvědčili, že můžou dominovat. Kupříkladu Belgii, která nastřílela nejvíc gólů ze všech, s přehledem ubránili a nedovolili jí v semifinále skórovat.
Obranná linie má perspektivu sama o sobě. Nejčastěji využívané čtveřici Varane, Umtiti, Pavard a Fernandez je v průměru 23 let.
V záložní řadě se sází na pracovité typy, nikoli na klasické dříče a rozbíječe. I defenzivnější záložníci Kanté nebo Matuidi umějí s míčem velké věci, nemluvě o Pogbovi, kterému patřilo finále.
Útok? Tam se budou Francouzi opírat o elegána Griezmanna a ještě déle o rakeťáka Mbappého, kterého i fotbalový král Pelé, často kritický až sarkastický, po šampionátu pochválil: „Vítej v klubu, je skvělé mít společnost.“
Jak dobrý může být Mbappé?
Mbappé navázal na Pelého šedesát let starý kousek a jako teprve druhý teenager v historii dal ve finále gól. Takže: jak dobrý může být za dva roky na Euru? Nebo za čtyři v Kataru, kde mu pořád bude teprve třiadvacet?
KOMENTÁŘ: Velkorysé Rusko? Nevěřte, že mu to vydrží |
Těžko domýšlet, protože už teď boří rekordy a trumfuje legendy.
Na první pohled jsou Mbappého statistiky skoro neuvěřitelné: v devatenácti už nastřílel 60 soutěžních gólů a získal 6 trofejí. Lionel Messi měl ve stejném věku bilanci 14/5, Cristiano Ronaldo 13/2.
A ještě dodatek: ani mezi tyčemi nehrozí problémy. Kdyby se náhodou Lloris rozhodl skončit, což zatím nehrozí, je připravený třeba Aréola z Paříže nebo devatenáctiletý supertalent Lafont, kterého si před dvěma týdny pořídila Fiorentina za sedm milionů eur.
Co z toho všeho plyne?
Francie, jestliže v její hře zůstane stejná účelnost, taktická dokonalost a poctivost, klidně pár dalších let nemusí mít konkurenci. Jiní velikáni strádají.
Španělský způsob tiki-taka se přežil. Němci si v Rusku uřízli ostudu a čeká je přestavba. Argentinci nejspíš zamávají Messimu, Brazilci pomalu chytají z velkých šampionátů komplex.
Anglie? Snad. Portugalsko? Spíš ne. Cesta k vládě nad fotbalovým světem se zdá být umetená jako nikdy dřív.
