Dlouho, předlouho čekal Essam El-Hadarí na vrchol kariéry. Přijde v létě na MS v Rusku, pokud mu tedy vydrží zdraví a pokud se trenér nerozhodne vsadit na mladší. Ale jestli se nezraní, minimálně do trojice nominovaných gólmanů by se měl vejít.
Byl by hřích ho nevzít, když je od zimy v Egyptě znovu za hrdinu. Na Africkém poháru sice země pyramid ve finále nestačila na Kamerun, ale gólman-veterán byl hlavní postavou turnaje.
Přitom na šampionát do Gabonu původně cestoval jako trojka a vůbec nečekal, že si zachytá. Jenže jeden kolega se zranil ještě před startem turnaje, druhý po pětadvaceti minutách úvodního zápasu. Rukavice tak znovu navlékl šlachovitý chlapík, v jehož vlasech ani po čtyřicítce nenajdete šediny.
Chytal fantasticky, tak jako dřív. Egyptu v minulosti třikrát vyčapal titul mistra Afriky, také tentokrát protáhl tým až do finále. A i když v něm neuspěl, mohl promluvit o posledním snu, který si chce v kariéře splnit.
„Dokázal jsem už ve fotbale skoro vše. Posbíral jsem sedmatřicet trofejí, užil jsem si spoustu krásných chvil. Zbývá jeden cíl: zahrát si na mistrovství světa,“ zasnil se.
Pokud se to povede, vstoupí do historie. V jeho věku si už někteří bývalí spoluhráči hrají s vnoučaty, zatímco on může překonat rekord kolumbijského gólmana Mondragóna z minulého šampionátu – nejstaršímu hráči v historii mistrovství světa tehdy bylo třiačtyřicet.
El-Hadarímu bude v létě o dva roky víc a místo konce evidentně touží stát se fotbalovým Jágrem. „Chci hrát až do padesáti,“ vytyčil si.
Tak vida, třeba ještě stihne i mistrovství v Kataru v roce 2022...
