„Když se mi dařilo, byl jsem zajímavý tím, že jsem hrál přímočaře a chodil přes hráče. Což v Česku tolik není, hraje se tady víc opatrně,“ tvrdí muž, který podzim strávil na hostování v Jablonci, ale prvního ligového startu se nedočkal.
„Sami se mi ozvali, nebylo to tak, že bych měl nějakou tlačenku. Nevím, proč šance nepřišla. Nikdo se mnou moc nemluvil, nevím, v čem byl problém,“ netuší Kučera. „Pak jsem měl menší zdravotní potíže a dohodli jsme se, že to ukončíme. Nechtěl jsem půlrok jen trénovat, ale posunout se a hrát zápasy.“
Stejně jako Tomáš Kučera i on je záložník. A do svého repertoáru dovedností musel přidat i defenzivu, bránit ho totiž nebavilo. „Věřil jsem obráncům, že to zvládnou, já si chtěl sílu schovávat na útočení,“ zubí se. „Ale pak mi trenér Martin Hašek ve Vlašimi jednoduše vysvětlil, jak se to dělá, nebyl prostor pro nějaké odmlouvání.“
V únoru mu bude pětadvacet let, už je na čase prorazit i v elitní soutěži. Zatím sbírá jen druholigové čárky. „V devatenácti dvaceti jsem byl v přípravě áčka Sparty, čtyři roky uběhly a nic se nestalo. Putoval jsem ve 2. lize, měl jsem hodně drobnějších zdravotních problémů a někdy jsem si vybral špatné mužstvo. Už je nejvyšší čas zapnout,“ uvědomuje si hráč, kterého skláři testují do soboty.
Jako rodák z Děčína má k Teplicím blízko. „V Děčíně mám rodinu, ale už tam jezdím míň. Když jsem byl malý, Teplice pro mě byly největší klub, to jsem nebral ani Spartu. Jezdil jsem se na Stínadla koukat na moje první ligové zápasy. A bavili jsme se s tátou, že kdybych nepřestoupil do Sparty, šel bych do Teplic. Jsou mi sympatické,“ prozradil. „Ve Spartě teď prorazit není moc reálné.“
Je kmenovým hráčem Vlašimi, kde jej kromě Haška cepoval i přísný Vlastimil Petržela. „Pod ním jsem začal hrát dospělý fotbal. A Hašek mně i dalším klukům pomocí jednoduchých věcí ukázal, jak zlepšit svůj výkon. S každým jednal férově.“
V Teplicích potkal kouče Daniela Šmejkala: „Od kamarádů, kteří pod ním hráli, jsem slyšel jen samou chválu.“ Bude i Šmejkal chválit jeho?