Maraton si sice v životě už zaběhl, ale že by u toho nastoupal téměř 3 000 metrů, to ještě nikdy. Náročných běhů do vrchu za sebou má také hodně, ale žádný ani zdaleka nebyl tak dlouhý.
Když tyto dvě disciplíny stračovský atlet Milan Janata nyní vůbec poprvé ve své kariéře spojil, byl z toho skvělý výsledek. A hned na mistrovství světa, kde skončil na konci elitní desítky.
„Vůbec jsem nevěděl,do čeho jdu. Připravoval jsem se na nejtěžší závod v životě,“ říká třicetiletý atlet závodící za tým Salming Run4Fun. Nakonec z toho ale pro něj byl skvělý závod, který si díky výborné formě náležitě užil. A na výsledku se to také výrazně projevilo.
Před závodem, v němž běžci mimo jiné vyběhli na jeden téměř 1 800 metrů vysoký vrchol a na druhý jen o tři stovky metrů nižší, by bral čas kolem čtyř hodin a deseti, patnácti minut a umístění v první polovině zhruba sedmdesátičlenného startovního pole. A realita? Čas 3 hodiny a 54 minut, 10. příčka, jasná dominance mezi českými běžci, když nejblíže za ním skončili špičkoví vrchaři Petr Pechek a Pavel Brýdl s více než dvacetiminutovou ztrátou. „Všechno se sešlo, byl to pro mě den D, nakonec to pro mě paradoxně byl jeden z lehčích závodů,“ pochvaluje si Janata.
Do svého prvního horského maratonu v životě se pustil obezřetně. Po prvních kilometrech se zařadil za své reprezentační kolegy a vyčkával. Avšak už na pátém kilometru předběhl Brýdla, jen o několik stovek metrů dál i Pechka. „Běželo se mi úplně skvěle, byl jsem jako v tranzu. I když jsem nevěděl, co přijde, zkusil jsem jít sám dopředu,“ vypravuje.
Vyplatilo se mu to. Propracovával se dopředu a postupně se dostal k elitním běžcům. V jednu chvíli byl dokonce na 7. místě. „V té chvíli už jsem věděl, že běžím životní závod,“ netají a ani to, že stále čekal, zda přijde nějaká krize. Nepřišla v podobě únavy, ale pádu při jednom seběhu. „Držel jsem se jednoho Brita, který seběhy opravdu umí. Něco jsem ztratil a hlavně se ho už nemohl držet,“ popisuje.
Své umístění si sice o něco pohoršil, ale do cíle se blížil jako desátý. A kdyby byl závod jen o pár metrů delší, asi by si o jednu příčku ještě polepšil. „Brita Daviese jsem na poslední pětistovce stáhl snad o sto metrů, už vůbec nemohl,“ vysvětluje Janata, kterému nakonec na Angličana scházely pouhé čtyři vteřiny.
Za výborným výsledkem vidí nový horský maratonec několik skutečností. Především se mu povedla příprava ve slovenské Malé Fatře. „Nádherně jsem se trefil do terénu, byl velmi podobný tomu ve Slovinsku. Výborně se mi tam běhalo, nastoupal jsem na třináct kilometrů,“ říká o finální fázi své přípravy, kterou k mistrovství světa začal už v březnu. „Vyloženě jsem se na horský maraton soustředil a dá se říct, že jsem se v něm našel, za což děkuji běžeckému kamarádovi Ondrovi Fejfarovi, který mi ho doporučil.“
Velmi si cení také důvěry reprezentačního trenéra Jindřicha Linharta. Český atletický svaz totiž mistrovství světa v horském maratonu poprvé pojal jako oficiální reprezentační akci včetně nominace. Do té se Janata dostal i přesto, že podobný závod nikdy předtím neběžel.„Hodně mě jeho důvěra namotivovala a jsem rád, že jsem mu ji splatil,“ přiznává.
Stračovský atlet teď má díky úspěchu ve Slovinsku o své běžecké budoucnosti jasno: „Na vrchy jsem se soustředil už od loňské sezony, teď jsem našel svoji parketu. Skoro každý týden teď budu v Alpách.“
