Naopak, v Rakousku ho vždycky čeká těžká dřina. V létě se zde připravuje na novou sezonu s Plzní, od středy s národním mužstvem na mistrovství Evropy, které ve Francii vypukne 10. června.
„První trénink bude lehčí, přece jen jsme cestovali. Ale další už čekám intenzivnější, trenér Vrba si tu příležitost ujít nenechá,“ poznamenává se smíchem třicetiletý ofenzivní záložník.
Východní část Tyrolska - oblast lyžařských středisek Westendorfu a světoznámého Kitzbühelu - zná dobře z klubových soustředění. S národním týmem se přesunul jen o pár kilometrů severně do Kranzachu nedaleko jezera Walchsee.
Jak to tady na vás působí?
Je tady fakt hezky. Je vidět, že se o to místní starají, že si to tady hýčkají.
V čem má Rakousko pro české fotbalisty kouzlo?
Ideální prostředí. Klid, nádherná krajina, perfektní hřiště, příjemní a milí lidé. Najdeme tu všechno, co potřebujeme. Mám to tady rád. Dokonce jsem tu potkal známé, co se o nás starají, když přijedeme s Plzní.
Nenechte si ujít Nepropásněte fotbalové EURO! Buďte u toho každý den s MF DNES. více |
Kdy jste byl v Rakousku poprvé?
To si opravdu nevzpomínám. Ale bylo to s mamkou, když jsem byl ještě malej kluk. Byli jsme lyžovat. S fotbalem nevím.
Na lyže vyrážíte i v posledních letech?
Hory mám hrozně rád, jel bych hned, ale to bych musel mít dovolenou. Navíc bychom stejně lyžovat neměli. Ještě jsem se nedostal.
Takže hory si jen prohlížíte, zato hřiště znáte dokonale.
Beru to tak, že k fotbalu patří společná příprava. Že vyjedeme spolu celé mužstvo, jsme tady jakoby zavření a můžeme se soustředit jen na fotbal. Když vyjde počasí, je tady nádherně.
Pro trenéra Vrbu, kterého jste měl i v Plzni, je to první delší soustředění v roli reprezentačního trenéra. Je ve svém živlu, že?
Je rád, že nás má pohromadě. Tréninky jsou zábavné, herní, je to super. Znám ho dlouho a je poznat, že je na hřišti rád.
Bude znát i na vaší hře, že na přípravu máte delší čas než jen tři čtyři dny během kvalifikace?
Těžko soudit. Můžu říkat, jak to bude super, ale pak to vidět nebude. Každopádně pro trenéra je to důležitější. Má mnohem víc času nám předat své myšlenky.
Daniel Kolář na tréninku české fotbalové reprezentace
Vy máte před sebou druhé mistrovství Evropy. Jak se očekávání liší od těch před čtyřmi lety?
Hlavní rozdíl je v tom, že jsem si už vyzkoušel, jak to na velké akci chodí. Možná se těším víc než minule, i když to asi nejde. Těším se hrozně moc jako tenkrát. Je to něco, co už nikdy nemusím zažít. Jsem vděčný, že jsem tady. Pro mě je to bomba.
Na co ze šampionátu v Polsku vzpomínáte nejvíc?
Všechno bylo moc fajn, všechno se povedlo. Jak tím Wroclav žila, hráli jsme na krásném stadionu, postoupili ze skupiny. I když jsme vyřadili domácí Poláky, tak nám jejich fanoušci tleskali.
Před čtyřmi roky jste tam cestoval jako náhradník. Nakonec jste si po zranění Rosického zahrál celkem dost. Jak se vaše pozice během té doby v národním mužstvu změnila?
Byl jsem součástí týmu a nikdo tam nejede celý turnaj odsedět na lavičce. Teď jsem o čtyři roky zkušenější, starší. Tým se docela změnil, ale svou roli v něm hodnotit nebudu.
